Prolog - Já a moje maličkost

25. srpna 2010 v 20:47 | Lili |  Osud neexistuje
Tato povídka má převzaté osoby z nedokončené povídky "Pár let se mnou", která byla na tomto blogu dříve. Objevuje se v ní 3. generace, aneb Harryho děti. 
A pak tu jsou také změny, které nesouhlasí s knihou a to, že nemám tak kruté srdce a bylo mi líto postav, které Rowlingová zabila, proto jsou všichni zase živí a jen Voldemort si leží pod kytičkama, ale nikdo neříká, že to tak zůstane pořád ;-) a byl zabit za poněkud jiných okolností, to se však dozvíte až v průběhu povídky. Tak snad se bude líbit a byla bych ráda, kdyby se mi dostalo pár těch komentářů, ve kterých bych se dozvěděla, co napravit ;-) 



Žánr: romantika, drama, psychologie
Postavy: Lili Blacková (vypraví celou povídku, dcera Siriuse a Nikole), Regulus Black (syn Siriuse a Nikole), Viki Weasleyová (dcera Fleur de LaCoure a Billa Weasleyho), James Potter (syn Ginny a Harryho) a Teddy Lupin (syn Tonksové a Remuse)
Přístupnost: pro všechny, když tak napíšu varování ;-)
Doba: 3. generace, Harryho a ostatních děti



"Lili, pohni už konečně sebou!" Dole jsem uslyšela známý hlas mé nejlepší kamarádky Viki Weasleyové a rozběhla se po schodech rychle za ní. Po vřelém objetí jsem si všimla, že už tam čeká i Teddy Lupin a jeho nejlepší kámoš, James Potter a samozřejmě můj starší bratříček Regulus. Nikdy jsme si neudělali nic dobrého a věčně jsme se provokovali, ale když o něco šlo, brácha se mě vždy zastal. V Bradavicích, škole, kde jsme studovali letos pátým rokem jsme byli známá pětka. Učitelé nás neměli moc v lásce, jelikož jsme jim pořád přidělávali jen práci, ale spolužáci nás obdivovali. Nevím přesně jestli nás, ale spíše naší drzou povahu, která nezná hranic. Za to ale mohli naše geny, přece jen jsme byli děti známých Pobertů (až na Viki), ale ona jako neteř Freda a George byla naprosto stejná.
Byla jsem ráda, že je nás pět konečně pohromadě. Ty dva měsíce byly až nějak moc dlouhé a hlavně nudné. Rychle jsem si vzala svojí kabelku, vyžebrala na tátovi ještě nějaké drobné a pak jsme se konečně mohli vydat na Příčnou. Rodiče nás pustili jen pro to, že si mysleli, jak hezky nakupujeme učebnice, ale přitom jsme spíše blbli a užívali si společných chvil. Domů jsme se pro jistotu vrátili včas, protože mě a Regimu se povedlo rodiče přemluvit, že všichni tři můžou u nás zůstat na mé zítřejší narozeniny a i do konce prázdnin, takže jsme je nechtěli naštvat hned na začátku.
Před domem na Grimauldově náměstí 12 jsme stáli přesně za 5 minut šest a pozorovali, jak postupně "roste" mezi čísly 11 a 13. Ani za těch necelých 15 let mě to nepřestalo udivovat.
V sobotu, 28. srpna jsem byla vzhůru hned mezi prvními, vždyť mi je přeci dnes konečně 15! Z naší pětky jsem totiž nejmladší, kluci chodí o rok výš a Viki bylo 15 už v červnu a ne málokrát si ze mě kvůli tomu utahují. Dopoledne jsme měli plné ruce příprav, protože máma se rozhodla pozvat skoro polovinu řádu. Mamka mi chtěla upéct dort po mudlovsku (vždy ji lákali jejich elektrické přístroje a vaření celkem), ale po tom, co nám vybuchla trouba, to vzdala a řekla Kráturovi (našemu děsně otravnému skřítkovi). Když se před domem ozvalo první "prásk", nadšeně jsem vyběhla, ale když jsem uviděla dotyčnou osobu, zamrzl mi úsměv na rtech. Co ten tady dělá? Rychle jsem za sebou zabouchla dveřmi a běžela navztekaně za mámou.
"Mami, máš tu návštěvu! Je tu ten zavšivenec Snape." Řekla jsem doufám s jasným odporem v hlase.
"A kde ho máš?"
"Čeká venku."
Máma se vydala ke dveřím a s povzdechem jsem ji slyšela, jak říká: "Pane bože, po kom to dítě je?!" No samozřejmě že po tatínkovi.

Oslava byla naprosto super. Od rodičů jsem dostala neviditelný plášť, sice ne ten originální, ale taky byl super. Od Billa a Fleur jsem dostala úžasné plesové šaty přímo z Paříže, prý se mi letos budou hodit? To jsem moc nepochopila. Dále následovali různé dárky, jako třeba pletené ponožky od Ginny - jaká matka, taková dcera - od Harryho knížku o famfrtpále a s tím mi i řekl, že třeba se letos i dostanu do družstva a na tváři mu pohrával úsměv. Že by věděl o mé snaze dostat se do družstva? (Mimo jiné, Brumbál dovolil, že famfrtpál můžou hrát už studenti od druháku, což bylo naprosto super.) A od Lupina a Tonksové jsem dostala pero, kterým se dá psát cokoliv a vidím to jen já. Z většiny dárků jsem měla ohromnou radost, ale ještě lepší bylo to, jak jsme si celou oslavu užili. Táta začaroval bazén, takže v něm byla pořád krásně teplá voda a dokonce tam udělal i jeden tobogán, takže jsme měli i po setmění co dělat.
Když nás dospělí vyháněli z jídelny, že se bude konat porada řádu, nikdo z nás neprotestoval, protože se nám do mého pokoje povedlo propašovat pár lahví máslového ležáku z tátovy sbírky a taky nějaké ty chlebíčky, což znamenalo, že až ostatní usnou, my máme ještě co dělat, ale já dostala super nápad. S Viki jsme se schovaly pod můj neviditelný plášť a Teddyho použili jako návnadu, která se šla do kuchyně jen napít, zatímco my dvě jsme se propašovaly dovnitř. A zrovna jako na potvoru, se dnes nic důležitého neřešilo, jen to, kdo bude zabezpečovat odvoz studentů do Bradavic a také profesory. Všichni byli stejní jako minulý rok, jen na bylinkářství přijali nějakého nového profesora, co nedávno vyšel školu. A bylo navrhnuto, že by mohl být znovu otevřen soubojnický klub, z čehož byl Lupin, jako profesor obrany nadšen. Nikdy by ho však nenapadlo, jak jedna z těchto hodin může katastrofálně dopadnout.
Byla středa, 1. září a v domě Blacků neobvykle rušno. Mamka totiž už od rána běhala po domě a zjišťovala, co všechno jsme si nesbalili a na co jsme zapomněli. Asi jako každá máma. Nakonec jsme si ve vlaku našli dokonce i volné kupé, kde jsme si mohli nerušeně povídat a blbnout. U paní s vozíčkem, která tu je snad už od začátku existence Bradavic, jsme si nakoupili spousty sladkostí, a začali plánovat "startovní" večírek ve společenské místnosti, který byl každý rok a vždy ho McGonagalová objevila, ale to nevadilo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 28. srpna 2010 v 17:15 | Reagovat

přídu sem a koukám jak si to změnila no ale povídk vypadá pořád stejně což mi teda nevadí, ale těším se na ten tvůj děj

2 lucik-SB lucik-SB | Web | 7. září 2010 v 8:34 | Reagovat

ahojík obíhám,tak co jakpak se máš a co škola zatím v pohodě?já se mám celkem fajne až na to že už jsem 3 týden nachcýpaná,tak zatím pá Lůca :-)

3 Wea Wea | 9. září 2010 v 21:23 | Reagovat

Já taky, doufám že budeš víc psát :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama