1. kapitola - Vzorné holky

24. září 2010 v 14:14 | Lili |  Osud neexistuje
Tak tu máte další kapitolu, která je věnována wiik, Wee a B@rush za to, že občas zabloudí na tyto stránky a něco si přečtou :-) Jinak komentujte a užij si to...

Samozřejmě ani letošní večírek neskočil jinak, než že nás McGonagallová vyhnala spát, ale tentokrát k tomu přibyla i ranní kocovina. Proto jsem se rozhodla, že už nikdy nenavštívím tátovi zásoby máslového ležáku (i když jeden nikdy neví ;-) ). Viki říkala, že v průběhu tohoto měsíce snad vyrobí nějakou zásobu lektvaru proti kocovině, jenže teď už nebyl čas. Rychle jsme se oblékly a běžely na snídani, při které se rozdávaly rozvrhy. Když jsme je uviděly, udělalo se nám ještě hůř. V úterý hned ráno máme dvouhodinovku lektvarů a pak přeměňování. To je snad zlý sen.
Když jsme s Viki seděly na dnešní první hodině OPČM a ani nemluvily, bylo Lupinovi okamžitě jasné, že letos jsme už nepily jen Colu. Po hodině se Lupin nad námi asi slitoval, nejspíš mu chybělo naše věčné kecání (on byl jeden z mála profesorů, ne-li jediný, který nás nechával spolu sedět), proto si nás po hodině zavolal a dal nám lektvar proti kocovině ze svých zásob. Že by ho taky potřeboval? Každopádně je tohle skvělý vynález. Jenže když jsme se ocitly ve sklepě, v té hnusné učebně na lektvary, udělalo se nám znovu špatně. Rychle jsme si zabraly poslední lavici, která byla vzadu. (Alespoň nebudeme riskovat, že na nás přeskočí nějaká ze Snapeových vší.)
Když přišel do třídy, okamžitě jsme poznaly, že někomu před námi vybuchl kotlík. Všem rozdal pergameny, na tabuli se objevily otázky a Snape s náramným potěšením pravil: "Berte to jako opakování, kde to nezvládne, nechám ho i v NKÚ propadnout." Teď jsem byla opravdu ráda, že sedím s Viki, která byla v naší třídě na lektvary jedna z nejlepších. Snape ze začátku byl trochu mimo (první školní dny pro něj byly nejhorší), tak jsem toho od Viki co nejvíc opsala
Další hodina byla péče o kouzelné tvory s Hagridem, ze které jsme se nenápadně vymluvily. (Hned první den a my končíme za školou.) Jenže jsme nešly do pokoje, místo toho jsme si vzaly neviditelný plášť a šly sledovat Jamese, Teddyho a Reguluse, kteří se také flákali.
Kluci seděli ve skladu Medového ráje, kde si přivlastnili pár lízátek a řešili něco, co je asi hodně zaujalo, jelikož si nevšimli, že zavrzala podlaha. S Viki jsme si sedly do rohu, kde jsme mohli v klidu poslouchat a také využít návštěvu skladu plného sladkostí.
Teddy si zrovna stěžoval, že Regulus s Jamesem mají hezké předky, tak mají po kom dědit geny, načež se Viki tak trochu podivně usmála a pak zčervenala. Teď ode mě nebude mít pokoj, dokud nezjistím, kde je ten "šťastlivec". Dál kluci řešili holky. Regulus se rozplýval nad novou holkou z Nebelvíru, která přišla k nim do ročníku a jako jedna z mála ještě nevěděla o tom, jaký je děvkař. (To budu muset napravit.) James se mu začal smát, ale to neměl dělat, protože ho Regi začal pošťuchovat. "A proč ty někam nepozveš Lili? Vždyť ti říkám už skoro 5 let, že na to čeká." A teď jsem zrudla pro změnu zase já, ale to, že na něj čekám, pravda opravdu byla. Ještě chvíli se bavili o holkách, rozebírali dopodrobna, jak která vypadá, a bodovali určité části těla. Pak toho blbce mého, že by mohli zjistit, kdo další se pohybuje po škole.
Regulus vyndal z kapsy plánek a já s Viki jsme si připravily hůlky. Přece jen to, co se blížilo, nevypadalo dobře. Jenže jsem si všimla něčeho, co kluci neviděli. Chodbou se k nám rychle blížila postava v dlouhém, černém plášti s mastnými vlasy a velkým nosem. Chyběla pouze Smrtijedská maska.
"Koho pak to tu máme? Pánové Black, Lupin a Potter. Zrovna jsem si říkal, že ve sklepení je potřeba uklidit," řekl a usmál se svým ješitným úsměvem.
"Tohle mi dejte a okamžitě pojďte se mnou. Mimo jiné, za ta lízátka a sladkosti, co jste tu snědli, vám domluvím brigádu v Medovém ráji."
Kluci byli sice viditelně naštvaní, ale následovali ho. Já s Viki jsme si doslova skoro ukously prst, jen abychom se nezačaly smát a nemusely také následovat Snapa.
Potichu jsme se plížily za nimi a tajně doufaly, že Snape se do plánku nepodívá, V jednu chvíli mi přišlo, že Teddy si všiml mého zápěstí, ale mlčel, za což jsem mu byla vděčná, protože Regulus nebo James by se okamžitě ozvali a Snape by měl ještě větší radost. Když jsme se dostaly do školy, radši jsme rovnou spěchaly na hodinu formulí, aby se nikdo nedivil, proč tu couráme.
Jednou, v prvním ročníku se nám nechtělo na dějiny, tak jsme jen tak s Viki chodily po škole a objevovaly různé schované místnosti, když jsme potkaly McGonagallovou, která se hned ptala, proč nejsme na hodině, tak Viki plácla první hloupost, která ji napadla, a to bylo, že jsme se ztratili. Jenže to byl první ročník. Teď v pátém by nám to už asi neprošlo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 24. září 2010 v 16:45 | Reagovat

už jsem se těšila že je to nový kapitola a že si něco přečtu a ono nic ;( ale stejně se mi líbí. Chudinci kluci kdyby to nebyli oni skoro mi je jich líto. A vím že už to nemám dávno co dělat a náš odjezd se nějak prodloužil :D

2 kája kája | E-mail | 20. listopadu 2010 v 9:49 | Reagovat

je to vtipný ale hrozně moc dlouhý :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama