4. kapitola - Proč zase já?

31. října 2010 v 20:23 | Lili |  Osud neexistuje
Tak tu máte v říjnu další kapitolu, tak prosím komentujte! :-)


Druhý den na snídani jsem si všimla, že Snape sedí u stolu a propaluje mě s Viki nenávistným pohledem, jako bychom mohly za to, že on tam nebyl. Naštěstí jsme dneska měli lektvary až třetí hodinu, tak třeba do té doby alespoň trochu vychladne. Ale opak se stal pravdou. Byl naštvaný pořád stejně, možná i víc, takže každé strhl deset bodů a řekl, že se máme k němu dostavit v osm večer a tentokrát pořádně zaklepat a nedělat si z něj srandu. Ale teď si srandu dělal on z nás, protože mi klepaly a ne málo.
James dnes pořádal konkurz do famrpálového týmu a ani přes to, že venku pěkně pršelo, se nerozhodl ho přeložit, takže nám nezbylo nic jiného, než doufat, že nebude trvat moc dlouho.
Harry říkal, že třeba letos bude mít větší šanci dostat se do týmu, a měl pravdu. Přestože nevím, co jsem dělala, najednou jsem ležela dole na zemi a byla celá obalena tím hnusným blátem, kterým bylo celé hřiště pokryto, mi dal James druhou šanci a nakonec mě nechal s nimi v týmu hrát, za což jsem mu byla opravdu vděčná.
Nakonec bylo skoro stejné obsazení jako loni, až na to, že jsem přibyla já: James chytač, Viki a já odrážeči, Charlie Weasley (syn Rona a Hermiony) brankář, Teddy s Regulusem a ještě s jedním klukem ze sedmičky byli střelci.
U Snapa jsme strávily zhruba půl hodiny, protože on pak potřeboval někam jít. Poslední dobou pořád někam chodil, že by i jeho postihla láska? Když jsem tohle řekla Viki, začaly jsme vymýšlet, s kým asi a jak musí být divný, když se Snape s někým líbá (naštěstí jsme včas přestaly a nechutnosti výjimečně vynechaly). Když jsme se vracely na kolej, ze vstupní haly bylo slyšet spousty hlasů a smích, proto jsme se tam rychle vydaly, abychom věděly, co všichni řeší. Ale to, co jsem viděla, by mě v životě nenapadlo, že uvidím. Podle Viki jsem prý okamžitě celá zrůžověla, čemuž se ani nedivím.
Netuším, jak to Jamese napadlo, či jak to udělal, ale na nebi bylo růžovým (mimochodem růžovou nesnášim) písmem napsáno: Lili Blacková, přijď za mnou do věže s hodinami. A aby toho nebylo málo, všiml si mě nějaký kluk ze třetího ročníku a začal vykřikovat něco ve stylu: "Tady je." Načež se pozornost všech obrátila přímo na mě.
Zřejmě ani Brumbála, který má svou pracovnu skoro nad vstupní halou, napadlo jít se podívat, co se tu děje. Když si přečetl ten úžasný vzkaz, řekl: "Vraťte se všichni dovnitř, už je poměrně tma a slečno Blacková, vy si pospěšte, ať pan Potter nemusí čekat dlouho. Také mu vyřiďte, aby ten vzkaz brzy odstranil, že ho už všichni viděli." Viki se vedle mě rozesmála, proto jsem ji dloubla loktem a vydala se do hradu, jak Brumbál řekl, rovnou do věže s hodinami, ale Viki šla stále se mnou.
"Hele to je moje rande, ty tam nemáš co dělat!"
"Ty si taky byla se mnou a ještě si mi o tom ani nic neřekla."
"Ale to bylo něco jinýho, teď už jdi zase do pokoje."
"Já nejdu za tebou, jen máme kousek společnou cestu. A Astronomická věž je hezčí." Pak se už vydala na druhou stranu než já a mě došlo, že má rande. Se Scorpiusem.
Čím více jsem se přibližovala k věži, přemýšlela jsem nad tím, jestli si ze mě kluci jen nevystřelili, ale zase když jsme je s Viki špehovaly v Medovém ráji, říkali něco jiného. Jenže to bych nebyla já, kdybych se teď otočila a vrátila se. Hlavně mi ani zvědavost nedala, proto jsem pokračovala v cestě. Když jsem otevřela dveře, opravdu tam byl James.
"Konečně jsi přišla, už jsem myslel, že se tu neukážeš," řekl a při tom uklízel Pobertův plánek.
"A já jsem si zase myslela, že se nikdy nedočkám."
"Za to můžeš poděkovat svému bráškovi, který by mi nedal pokoj, kdybych tě někam nepozval." To mě trochu překvapilo, že by i Regulus měl city? On, který střídá jednu holku za druhou a nedělá mu to problém, se stará o svoji "malou" sestřičku a zařizuje jí rande?
"To bych mu asi měla poděkovat," řekla jsem a škodolibě se usmála.
"A já se žádného poděkování nedočkám?" James nezapomněl použít svůj ublížený úsměv, který byl tak roztomilý a zkoušel ho vždy na Ginny, když byl mladší a ona mu něco nedovolila.
"To si ještě rozmyslím a co že si to vlastně chtěl?" Nemohla jsem si pomoct, ale jeho mě bavilo provokovat vždycky, a jak bylo vidět, on mi to rád a hravě oplácel.
"Jen se pojď podívat, co jsem pro tebe připravil." Z tašky vyndal muffiny, které měly přesně stejnou růžovou barvu jako nápis na obloze. Jako další přišel na řadu máslový ležák, o kterém jsem říkala, že ho už nikdy nebudu pít, ale časy se mění a jako poslední byly nějaké bonbony, nejspíš z Medového ráje, kam teď s kluky musí chodit uklízet.
"A to je už všechno?"
"Ještě ne. Teď se přemístíme na Astronomickou věž, ta je hezčí, má lepší výhled a alespoň nás tam nebude nikdo otravovat," řekl a podíval se ke dveřím, kde zrovna stál Regulus s Teddym, a oba se smáli. Což mi momentálně nevadilo, protože jsem musela vymyslet, jak zastavit Jamese, protože jestli tam uvidí Viki se Scorpiusem, nedopadne to dobře. Pro nikoho. Jenže má zamilovaná hlavička, která momentálně byla štěstím bez sebe a nedokázala myslet na nic jiného, než na Jamese. Takže jsem vsadila na osud a doufala, že Viki a Scorpius jsou dostatečně chytří a napadne je, že by mohl být někým přistiženi, tak tam nebudou jen tak sedět a líbat se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 31. října 2010 v 20:27 | Reagovat

super kapitola. Být Lili tak asi Jamese zabiju a nebudu s nim flirtovat. A jak se vůbec opovažuješ to takhle zakončit??? Taky by mě zajímalo proč se všem tak líbí astronomická věž, Jamsovi, Scorpiusovi, Brumbálovi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama