6. kapitola - Koulovačka

26. listopadu 2010 v 16:42 | Lili |  Osud neexistuje
Tak je tu další kapitola, kterou bych tentokrát chtěla věnovat své jedinné čtenářce Wiik :-) Je to poslední, která bude "o ničem", v dalších už by se mělo snad něco podstatného stát. Neříkám sice, že hned v další, ale už brzy.
Užijte si ji a komentujte, prosím i záporně ;-)



Venku postupně začínal padat sníh, čímž byla zrušena jakákoliv výuka venku, jen s Hagridem jsme tam občas chodili, ale většinou to vždy skončilo koulovačkou. Už ani nevím, koho to napadlo, ale před vstupní síní stáli čtyři velcí sněhuláci, každý patřil jedné koleji a jeho sníh byl také do těch barev obarven. Někdo totiž vymyslel, že by to mohla být prima soutěž a nakonec každá kolej dostala od Brumbála deset bodů. Jestli jsem před tím tvrdila, že s Jamesem na sebe nemáme čas, teď jsme ho měli ještě míň, jelikož se věčně konali závody v koulování, připravovali jsme se na pololetní zkoušky (to jen minimálně) a vůbec byla zima, sníh, všichni byly věčně venku a blbli. Ale James měl radost, protože i když to bylo těsné, nad Zmijozelem jsme ve famrtpále vyhráli. On nám to sice vracel v koulování, ale ne vždy se mu to povedlo.
Vánoce se blížily velkou rychlostí a my měli povolenou druhou vycházku do Prasinek. Viki se nějak záhadně vytratila, nebudu říkat kam, a já se přidala ke klukům. Nejvíce času jsme strávili v Medovém ráji a U tří košťat, kde kluci vypili asi tři máslové léžáky, což na nich bylo poznat. Pak jsem se vytratila k Taškářovi, kde jsem rodičům koupila nějakou drobnost k Vánocům, a nakonec jsme se sešly s Viki, která zase měla náladu o sto procent lepší, jako vždy, když mohla být se Scorpiusem. Do hradu už jsme šly spolu, protože kluci byli poněkud opilejší a chovali se jak prasata.

Na noc byl naplánován zápas všech kolejí v koulované, samozřejmě bez dozoru profesorů. Kluci k večeru už nevypadali ani moc opile, spíše unaveně a pěkně je bolela hlava. Viki se nejdříve bavila pohledem na ně, ale po chvíli přemlouvání jim přece nabídla svůj lektvar na kocovinu. Když bylo zkontrolováno, jestli profesoři, kteří zrovna nehlídají školu, spí, vydali jsme se všichni ven. Jakmile se po chodbách pohybovalo tolik lidí, vždy byl všude rámus, ale teď si všichni dali záležet a ve škole byl klid jako dřív. Venku si každá kolej vybrala stanoviště, kde měla základnu se sněhem, který byl obarven podle barvy jejich koleje, a bitva mohla začít. Viděla jsem, jak se Viki ocitla u Scorpiuse, takže kdyby chtěl, mohl ji hned trefit, ale on se radši otočil a dělal, že ji nevidí. Povedlo se mi trefit pár studentů z Mrzimoru a Zmijozelu. Když už byl skoro všechen sníh zpatlaný dohromady, objevila se venku McGonagallová a poslala všechny spát. Nebelvír nakonec skončil na druhém místě, první byl Havraspár, ale nejlepší z toho stejně bylo, že Zmijozel byl poslední.
Ráno bylo na snídani ve Velké síně poněkud ticho a většina prvňáků nejspíš ještě spala, ale my byli stále plní energie, proto jsme se rozhodly něco vymyslet. Dopoledne jsem strávila s Viki v knihovně, kde nám zabralo spousty času, než jsme našly knihu, kde bylo kouzlo na zdobení a pak ještě déle jsme ho musely trénovat. Jelikož byla neděle, musely jsme ještě den počkat, až všichni zmizeli na vyučování a pak jsme pár formulemi vyzdobily celou školu na Vánoce. Ani kabinety a ředitelnu jsme nevynechaly, jelikož jsme potají včera poslouchaly, až půjde někdo dovnitř a řekne heslo nahlas. Z obrazů se na nás zmateně dívali staří ředitelé Bradavic, ale někteří se i usmáli, když viděli, co jsme vytvořily. Jelikož jsme věděly, že formule už nemáme šanci stihnout, šly jsme rovnou k učebně přeměňování, ze které se za chvíli vyhnala vlna studentů z šestého ročníku, mezi nimi byl i James. Když si všimli, že Bradavice jsou celé barevné, nejdříve se zarazili, ale pak pokračovali v cestě na další hodinu. V poledne Brumbál při obědě poděkoval tomu někomu, kdo vyzdobil celou školu a Snape dodat, že se příště nebude zlobit, když vynecháme jeho kabinet.

Jelikož mi už včera přišly šaty na ples, vylovily jsme znovu Vikiiny časopisy a hledaly nějaké doplňky, které by k nim ladily. Nakonec jsem si vybrala černé bolerko, které jsem ještě nevěděla, jestli si vezmu a černé lodičky na menším podpatku. Už jsem se těšila, až budu mít vše pohromadě a budu si to moct vyzkoušet.
Ve škole byla stále nuda jako vždy, akorát že většina mých spolužáků byla už myšlenkami na plese a na vánočních prázdninách, čímž i profesoři byli stále naštvaní, obzvláště Snape. Ale tam to mohlo mít i více důvodů, protože poslední dobou už dlouho nikam nezmizel.
Jednou odpoledne jsme se s Jamesem sešli před Vstupní síní, jelikož říkal, že má pro mě nějaké překvapení. Odvedl mě do jeskyně, o které jsme si myslely, že víme jen já a Viki. Byly tu svíčky a James to zařídil, že i teplo, takže jsem na sobě nemusela mít tu děsnou zimní bundu. Poprvé po dlouhé době jsme zase mohli být úplně sami spolu a taky jsme si to náležitě, než nás vyrušil velký rámus venku. Prváci tam blbli ve sněhu blízko jeskyně, proto jsme to vzdaly a přesunuli se na hrad, kde už bylo kolem spousty lidí. Sice jsme se nijak netajili tím, že spolu chodíme, ale oba jsme se styděli na to, abychom se jen tak líbali na veřejnosti, jako to dělali ostatní, proto pro nás všechno skončilo hned, jak se vedle nás zjevil Regulus. 

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 26. listopadu 2010 v 19:21 | Reagovat

To je ale opravdu hodně milé překvapení. Děkuji za věnování. To s vyzdobením školy byl dobrý nápad to by mě určitě taky bavilo. Jenom se divím, že nedostaly sprda za to že nešly na hodinu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama