10. kapitola - Knihovna, nejlepší přítel člověka

29. prosince 2010 v 19:01 | Lili |  Osud neexistuje
Tak tenhle týden tu je další kapitola, užijte si jí a okomentujte prosím ;)


Za mnou stál Brumbál a usmíval se.
"Pane profesore, jak jste věděl, že tu budu?"
"To ani sám nevím. Jen mě prostě baví řešit záhady." A to už se k nám hnal James.
"Pane řediteli, co tu děláte?"
"Já se tu jen tak procházím. Spíš by mě zajímalo, co tu děláte vy a slečna Blacková." Chtěla jsem Jamese ušetřit vymýšlení nějakého příběhu, tak jsem se pro jistotu ozvala.
"Vždyť to víte, proto tu taky jste."
"Máš naprostou pravdu. Chtěl jsem s vámi mluvit, slečno Blacková, ale když je tu i pan Potter, tak můžete jít se mnou oba dva." Nějak jsem se ani nemusela ptát, co se děje, bylo mi jasné, čeho se to týká. Když jsme došli do pracovny a usadili se, spustil.
"Nechcete mi říct, co se vám včera stalo? Když jste dnes odešla z ošetřovny a létala venku na koštěti, nevypadala jste moc unaveně. A také jsem vás potkal s panem Jamese, jak se plížíte knihovnou, což se k vám úplně nehodí." Teď jsem přišla na to, že Brumbál by mi pomoci dokázal. On ví vše. Ale mě se mu nechtělo svěřovat s tím, že jsem viděla Siriuse, jak si čte nějakou knihu a proto jí hledám. Teď mi to připadalo jako hloupost, proto jsem se radši držela verze ošetřovatelky.
"Mě už ráno nebylo nějak dobře, asi jsem něco špatného snědla." Jemu jsem nemohla říct, že to je z učení, protože on by mi určitě nevěřil. Ale ani takhle jsem nedosáhla lepšího výsledku. Chvíli se na mě zkoumavě díval a poté řekl: "Tak tedy můžete jít, ale kdybyste něco potřebovala, heslo do mé pracovny je Medový ráj, a tohle si můžete půjčit, ale nikomu ji moc neukazujte." Podal mi knihu, kvůli které jsme se s Jamese plížili přes celý hrad.
"Děkujeme a dobrou noc," řekla jsem a odešla dřív, než by se stačil na něco zeptat.
"Proč jsi mu neřekla to, co jsi řekla mě?" Zeptal se James, když jsme byli dost daleko od kanceláře Brumbála.
"Protože si alespoň nejdřív přečtu toto," zvedla jsi ruku s knihou, aby viděl, co myslím. "A pak, až budu mít nějaký normální důvod, tak za ním přijdu."
"Jak myslíš," odpověděl rezignovaně James, a nechal to na mě. Chtěla jsem jít spát, jenže kniha, která byla schovaná pod postelí, mě lákala víc, než představa spánku. A přeci jen, zítra je sobota, to se vyspím dost. Vytáhla jsem knihu a začala listovat. Musela jsem být schovaná pod peřinou s rozsvícenou hůlkou, abych nevzbudila své spolubydlící, takže mi nějakou dobu trvalo, než jsem našla správnou stránku. Teda těch stránek o Voldemortovi bylo trochu víc, ale na téhle byla fotka holky. Holky, která se líbala se Siriusem a u ní bylo i její jméno. Jessica. A také tam byl Voldemortův rodokmen, jeho předky jsem znala podle toho, jak o nich vždy vyprávěl Brumbál, ale z Voldemortova jména vedla ještě jedna čára. K Jessice, což znamenalo, že ona byla jeho dcera. Vrátila jsem se na první stranu, kde byla zmínka o pánovi zla, a pustila jsem se do čtení. Bohužel toho nebylo zrovna nejmíň, ale po nějaké době jsem objevila něco, co mě začalo zajímat. Jessica byla zřejmě opravdu jeho dcera, ale nikde se nepsalo, kdo je její matka, nebo kde se objevila. To zřejmě nikdo nevěděl. A mnoho lidí také zřejmě ani nevědělo, že Voldemort nějakou dceru měl.
Když jsem knihu zavřela, venku začínalo svítat, ale já mohla jít v klidu spát. No ne tak úplně, protože jsem pořád nechápala, jak se mohl Sirius líbat s dcerou Pána zla, ale k tomu jsem se rozhodla, až se vzbudím, projít stará vydání Denního věštce a seznamy bradavicích studentů, abych o ní zjistila něco víc. Snad mi James pomůže.
Nakonec jsem toho ani moc nenaspala, jelikož Viki měla geniální nápad mě ve dvanáct vzbudit, ať už prý vstávám a jdu s ní na oběd. Tam už byli kluci a James se na mě tázavě podíval. Naznačila jsem mu, ať mlčí, že mu to potom vysvětlím a bavila se s Vik. Po jídle jsme s Jamesem odešli z jídelny spolu, takže nikoho nenapadlo jít s námi. Právě teď se mi hodilo, že s ním chodím. Když jsem mu řekla, co jsem v knize objevila, tvářil se nejspíš stejně, jako já předtím, ale dal mi pusu a slíbil, že mi pomůže. V knihovně naštěstí kromě pár prváků téměř nikdo nebyl, takže jsme se nerušeně pustili do hledání. V Denním věštci nebyla z té doby ani zmínka o tom, že by Pán zla měl nějakou dceru a ani o Jessice se tam vůbec nepsalo, což bylo divné, ale asi tam tenkrát ještě nebyla drzá Rita Holoubková, která napíše vše, co ví a kolikrát si ještě většinu informací domyslí. Naštěstí v knize o Bradavicích, kam se vždy automaticky připsal další student, o ní něco bylo. Tedy hodně málo. Jen to, že překvapivě chodila do Zmijozelu a narodila se 28. 7. 1960. Což mi hodně pomohlo, leda že bych šla do ministerského archivu, ale pochybovala jsem, že tam by něco bylo. Jestli Voldemort nechtěl, aby o ní lidé věděli, tak si to uměl zařídit.
"Víš co je na tom všem nejdivnější?" Zeptala jsem se při prohrabování starých knih Jamese. "Že ji Voldemort jen tak nechal chodit do Bradavic." Na chvíli se zamyslel, ale pak odpověděl.
"Třeba mu tady dělala špeha."
"Třeba. Budu doufat, že jo, protože to je čím dál, tím divnější."
"A nechceš už jít? Můžeme se třeba spolu vypařit do Medového ráje nebo jen tak do Komnaty nejvyšší potřeby…" Navrhl a po tváři se mu rozlil nadšený úsměv, na který jsem nemohla říct ne. A hlavně chvíle odpočinku po dni stráveném hledáním starých věcí (dobře, byly to maximálně3 hodiny), byl skvělý nápad. Nakonec jsme se rozhodly pro Medový ráj, kde nám prodavačka, která si Jamese poměrně oblíbila, udělala horkou čokoládu a pak nás tam nechala samotné. Tyhle chvíle jsem zbožňovala a nedokázala si je odpustit ani teď, když jsem měla co dělat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 31. prosince 2010 v 13:57 | Reagovat

Já myslela že ten kdo na Lili čekal je Jessica, Brumbál mě opravdu překvapil :D ale už zestárl a zhodněl když jim ani nevynadal co tam dělaj po večerce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama