7. kapitola - Vánoční ples

25. prosince 2010 v 17:31 | Lili |  Osud neexistuje
Tak tu máte takový malý vánoční dárek ;-) Včera jsem to bohužel nestihla, tak alespoň dnes a doufám, že jste si všichni užili krásné Vánoce :-)


Konečně bylo 24. prosince, což tentokrát byla středa, ale ve škole se naštěstí už neučilo. Za prvé byly Vánoční prázdniny a za druhé by stejně nikdo nepřišel, jelikož si i někteří přivstali, aby se stihli připravit na ples. Já s Viki jsme se dohodly, že se vzájemně učešeme a tak jsme také udělaly. Vik si udělala účes s čínskými hůlkami a na mě pak bylo, abych jí ho upravila a dodělala. Mně zase pomohla s drdolem, ze kterého volně vlál jeden pramínek vlasů. A když jsme si stouply společně před zrcadlo, na našich tvářích se rozlil spokojený úsměv.
Ještě jsme si oblékly šaty a pak už zbývalo jen se namalovat. Jelikož se nám nechtělo zabrat tolik času věčným odličováním, vybraly jsme si každá jednu fotku z časopisu a pak jednoduchým kouzlem obkreslily to samé na naše obličeje. A výsledek byl dokonalý. Viki se domluvila se Scorpiusem, že na ples půjde každý sám a pak se sejdou v Komnatě nejvyšší potřeby, aby je nikdo neviděl. Sice asi bylo trochu divné, že Vik nemá doprovod, ale na veřejnosti se spolu opravdu ukazovat nechtěly.
Já s Jamesem jsme se sešly už ve společenské místnosti Nebelvíru, kde se Viki přidala k Teddymu, který šel také sám. Když jsem procházela s Jamesem chodbami hradu, říkala jsem si, jak krásně jsme to s Vik vyzdobily, ale když jsem vešla do Velké síně, strnula jsem údivem. Všude byly různé žárovičky, ozdoby, uprostřed veliký vánoční strom, pod kterým bylo spousty dárků. Po síni byly různě rozházené malé stolečky, ale tak šikovně, že vzniklo i spousty míst na tancování. A co bylo nejhezčí bylo to, že ze stromu padaly sněhové vločky, které však když dopadly, vůbec nestudily a rozpustily se. Prostě pohádka. Profesoři v čele s Brumbálem seděli u jednoho stolu, ale tentokrát to nebyl ten dlouhý, nýbrž velký, kulatý, hned u vánočního stromu. S Jamesem, Teddym, Vik, Regulusem a jeho doprovodem (nějak ani nevím, jak se ta holka jmenovala, protože to, s kým chodí, jsem přestala sledovat hned v prváku) jsme si zabrali jeden stůl, který nebyl úplně v centru dění, ale zase nebyl daleko od místa vyhrazeného pro tancování. Asi po půl hodině sezení a povídání jsem si všimla, jak Scorpius nenápadně mizí ze síně. Vik ho také viděla. Mrkla na mě, klukům řekla, že jí není dobře a odešla. Nikdo si jich nevšiml a ani nikomu to nepřišlo divné. Jediný, kdo je sledoval zpod svých půlměsíčkových obroučkům od brýlí byl Brumbál, přičemž se mu na tváři objevil malý, spokojený, vševědoucný úsměv. To byl celý on. Věděl o všem na téhle škole a nikdy, vůbec nikdy mu nic neuniklo. Občas jsem se i divila, jak to dělá. A i když viděl vše, nešířil to dál, nýbrž to zůstalo u něj uchované a vy jste za ním alespoň mohli kdykoliv přijít a prosit o radu.

Po chvíli, co Vik se Scorpiusem zamilovaně odešli, začali hrát ploužák a já se divila, co nevidím. Původně jsem vymýšlela, jak budu Jamese přemlouvat, ale on vstal a sám se zeptal, jestli nechci jít tancovat. Při první tanci bylo vidět, že se snaží, aby mi nešlápl na nohu, ale při dalších už byl víc v pohodě a oba jsme si to užívali. Asi při páté pomalé písničce jsem si položila hlavu na jeho rameno a jen jsme se houpaly do rytmu. Po chvíli jsem ty písničky přestala počítat a jen si užívala ten krásný pocit. Pak jsme si dali ještě něco k jídlu a Jamese napadlo, že bychom se mohli někam vypařit a předat si dárky. Navrhoval Komnatu nejvyšší potřeby (sakra proč všichni kluci myslí stejně?), ale to jsem mu pro jistotu zavrhla, přece jen, další nechtěné rande ve čtyřech by nebylo úplně nejlepší a tak jsme se šly projít ven. V mých minišatech mi sice nebylo úplně teplo, ale po tom, co jsme zašli do jeskyně, kde James hůlkou vyčaroval oheň, bylo mi hned líp.
"Zavři na chvíli oči, prosím," řekl mi a já je poslušně zavřela, i když jsem se bála, co vymyslel. Nejdříve mi dal pusu na čelo a poté mi na krku odhrnul vlasy (že by upír?). Něco mě zalochtalo a já cítila, jak mi zapíná nějaký řetízek. Tak moc jsem chtěla otevřít oči a podívat se, co na něm se, ale nechtěla jsem mu zkazit jeho překvapení. Když jsem se konečně dočkala.
"Můžeš." Podívala jsem se a na zlatém řetízku vyselo malé, ale krásné srdíčko. Políbila jsem ho a pak mu ukázala svůj dárek. Plyšového méďu se srdíčkem, které neslo v rukách. Medvídka jsem pro jistotu v pokoji navoněla svojí voňavkou. Chvíli jsme tam ještě spolu seděli, bavili se a nejen to, když už mi začala být opravdu zima. Uvažovali jsme o tom, že se přesuneme zpět do Velké síně, jenže ani jednomu se nám moc nechtělo, proto jsme si ve společenské síni dali pusu na dobrou noc a odešli oba do svých pokojů. U mě v pokoji už čekala Vik, která prý před chvílí také přišla a tak jsme měly co řešit celou noc. Hlavně jsme si musely dávat pozor, abychom nevzbudily naše spolubydlící.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 25. prosince 2010 v 17:42 | Reagovat

Super konečně další díl. Jak romantické dárky byli už vidim Jamese jak v noci cumlá toho medvídka :D. Lili s Viki by si měli udělat nějakej rozpis kdo kdy může do komnaty nejvyšší potřeby. Njn a co se divíš že všichni kluci myslej stejně se svojí pramalou fantazií ty nejsou jako já :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama