8. kapitola - Papa světe

26. prosince 2010 v 12:49 | Lili |  Osud neexistuje
Tak tu máte další kapitolu, která je věnována především Wiik a dalším čtenářou, kteří se doufám najdou, i když napíší komentáře. Tahle kapitola by mohla být možná už zajímavější, jelikož se tu začne rozvíjet hlavní děj povídky ;)



Prázdniny utekly jako voda a nám na krku visely pololetní zkoušky, naštěstí jen písemné, to až NKÚ bude i praktické. V pondělí bylo přeměňování a astrologie, která musela být večer, v úterý lektvary a bylinkářství, ve středu formule a péče o kouzelné tvory, ve čtvrtek obrana proti černé magii a černá magie, což spojili dohromady. A nakonec pátek, který byl nejvíce v pohodě, jelikož nás čekaly už jen dějiny, které nejsou důležité a věštění, které se dá vždy nějak podfouknout nebo si něco vymyslet.
Jakékoliv učení jsme s Vik samozřejmě nechaly až na nedělní večer, ale ani pak se nám nic dělat, protože jsme po prázdninách byly poněkud unavené. To víte, po večerech jsme vymýšlely všemožné blbosti a jednou jsme dokonce i navštívili Mrzimorskou kolej. Proto, když jsem se v pondělí vzbudila a vydala se do učebny přeměňování, nebyla jsem úplně nadšená. A ještě k tomu nám dali Snapa. Ten přišel už do třídy naštvaný, pak se kouknul, že proti němu sedí pátý ročník Nebelvíru s Havraspárem a zamračil se ještě víc. Nakonec to však nebylo ani tak složité, hlavně proto, že jsme seděly s Viki přes uličku…. Celý zbytek dne jsme se flákaly, jelikož nebylo co dělat, tak jsme se chvíli i učily astronomii, jenže naučit se názvy všech hvězd, souhvězdí a další za jediné odpoledne bylo nemožné. Naštěstí to bylo udělané tak, že do každé koleje byli přiděleni dva kentauři, takže se z toho stala spíš společná práce. Tedy do té doby, než se přišla podívat McGonagallová, co to je venku za rámus.
To samé se konalo i v úterý a ve středu, ale čtvrtek se pro mě stal něčím odlišný. Jiný. Pro všechny ostatní byl stejný, jen pro mě se změnil. Nemile.
Ráno jsem normálně vstala, snídani znovu vynechala, jelikož jsme s Vik pravidelně nestíhaly a rovnou jsem se vydala do učebny obrany proti černé magii. Sedla jsem si na místo, Lupin, kterého jsme dnes měli, rozdal papíry s testy a já se pustila do psaní. Nejdříve mi nebylo úplně dobře, motala se mi hlava a bylo mi nevolno.
Najednou se mi zamlžilo před očima a omdlela jsem. Před očima jsem měla něco jako mlhu a přišlo mi, jako bych se někam přemísťovala. Akorát trochu nepovedeně.
Znovu jsem se probrala zpět ve škole, ve stejné třídě, akorát tam neučil Lupin, nýbrž někdo, koho jsem neznala. Ve třídě seděl brácha, James…. Ne, to byl Sirius, James, ale nejstarší, Lupin, Pettigrew, Lilly Evans a nějaká holka, ke které se táta stále lísal.
Učitel ukončil hodinu a oni se vyhrnuli ze dveří. Čekala jsem, kdy si mne někdo všimne, jenže mě nikdo z nich ani nezahlédl. Jako kdyby mě ignorovali. Nebo hůř, neviděli. Proto jsem se toho rozhodla využít a sledovat tátu. Nejdříve šli normálně na další hodinu, když se najednou zastavili a začali se líbat. Jen tak, uprostřed chodby. Zděsila jsem se, ale pak mi došlo, že jestli je opravdu stejný jako Regulus, není se čemu divit. Chvíli tam jen tak stáli, líbali se a já přemýšlela, že bych šla pryč, ale pak se tam někdo objevil. Taková poměrně malá osoba, s podsaditým nosem, černými, mastnými vlasy. No jasně, Snape! A táta hned přestal s líbáním, mrkl na toho, s kým se líbal, a oba se vydali na jinou stranu hradu. Tak tohle bylo divné, že by nechal Snapa jen tak jít bez toho, aby mu alespoň něco malého udělal. Tohle se mi přestávalo líbit, jelikož tu něco nehrálo. Ani by mi tak nevadilo, že jsem se přesunula do Bradavic do doby, kdy táta chodil do posledního ročníku. Spíše mi vadilo, že jsem absolutně netušila, co se tu děje. Následovala jsem tátu a doufala, že se dozvím něco nového, třeba i něco, proč tu jsem. Jenže on místo toho, aby mi nějak pomohl, si zalezl do knihovny, kde se učil. Sirius Black si sedl do knihovny, vzal si knihu a učil se. Další neobvyklá věc. Ale jak jsem později zjistila, on se tak úplně neučil. Četl si knihu s názvem Nejmocnější kouzelnické rody historie a zastavil na straně, kde byla zmínka o Voldemortovi a nějaké Jessice. Chtěla jsem počkat, až odejde a vzít si tu knihu, jenže po chvíli se mi udělalo znovu špatně.
Motala se mi hlava, chtělo se mi zvracet. Sedla jsem si na židli, ale ani to nezabránilo tomu, aby mi nebylo stále hůř. A pak se to stalo. Znovu jsem omdlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 26. prosince 2010 v 20:32 | Reagovat

super kapitola konečně dvě nové po nějaké normální době :p lili se přemistuje jako jeden chlap v knize a začíná to bejt nějaký napínavý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama