12. kapitola - Rande v jeskyni

8. ledna 2011 v 18:18 | Lili |  Osud neexistuje
Tuhle kapitolu znovu věnuji Wiik, a vy ostatní si ji také užijte ;)


Uběhl týden a já byla naprosto v pohodě, nechtělo se mi omdlívat, nic. Teda dokud jsem neviděla opravený pololetní test z lektvarů. Nedalo se říci, že bych byla podprůměrná, protože to dopadlo naprosto špatně a na mém testu se zračilo krásné a velké T. Snape nám nejdříve dal přednášku o tom, že jsme naprosto hloupí a poté, že jestli to takhle bude pokračovat, nemáme šanci udělat NKÚ. Viki, která měla talent na lektvary už od narození, dostala z testu vynikající a měla se čím chlubit, i když Snapa tím nijak nenadchla. Především proto, že byla Weasleyová a ještě k tomu z Nebelvíru. Špatná kombinace, ale mě nevadila. I když v tu chvíli, po tom, co mi po sté připomínala, jak se Snape tvářil, když jí dával její test, jsem jí měla chuť jednoduše uškrtit.
V průběhu ledna se odstěhovaly holky z Krásnohůlek zpět do Francie, kde už měly celou školu i se zabezpečením zpět a někteří kluci od nás vypadali doslova zdrceně. Jamese jsem skoro celý den neviděla, pokud nepočítám oběd, kde si jen rychle něco vzal a zmizel. Skoro jsem se bála, co plánuje, jelikož Regulus s Teddy odmítali cokoliv říct, ale doufala jsem, že to bude nějaké milé překvapení. A také že bylo. Když mi skončila odpoledka, čekal před třídou James. A usmíval se. Ale takovým tím úsměvem, který nevěstil nic dobrého. Chtěl, abych si nechala zavázat oči, což se mi líbilo ještě míň, ale on se zatvářil naooko smutně a řekl, že mu přeci nechci zkazit překvapení. Tak jsem se nakonec nechala a doufala, že má alespoň kapku rozumu. Začal mi oblékat kabát.
"Kde jsi -," chtěla jsem se zeptat, kde vzal můj kabát, ale on mi jen položit prst na rty, jako že mám být ticho. Tohle se mi líbilo ještě méně. Ale Regulus o tom nejspíš věděl a přece jen jsem jeho sestra… i když to v tomhle případě vůbec nic neznamená. Nejradši bych něco řekla Vik, jenže ta už byla, bůh ví, kde, takže jsem zůstala naprosto sama a nezbylo mi nic jiného, než důvěřovat Jamesovi.
Podle toho, že jsem šlápla do měkkého sněhu, jsem pochopila, že už jsme venku z hradu. Připadalo mi, že na nás všichni zírají a také, že musíme vypadat opravdu vtipně, ale nějak mi to ani nevadilo, přece jen jsem byla už často pro smích celé škole a dost často za to mohl právě James. Jako teď. V jednu chvíli jsem málem upadl, ale ten, kdo za všechnu tuhle komedii mohl, mě naštěstí chytil a já znovu nabyla ztracené rovnováhy.
Po cestě, která mi připadala neskutečně dlouhá, jsme se konečně dostali tam, kam měl namířeno. Sundal mi kabát a někam posadil. Pak mě políbil, ale šátek stále nesundával a já začala uvažovat o tom, co mu provedu, aby si vzpomněl, že na něco zapomněl. Jenže jsem na nic nepřišla. Když mě přestal líbat, rozvázal šátek a já konečně zjistila, kde jsme. Byla to ta tajná jeskyně, o kterém téměř nikdo nevěděl. Na stěnách a uprostřed hořel oheň, který to tu krásně zahřál.
Byla jsem docela překvapená, hlavně pro to, že James je takový romantik, ale rozhodně mi nevadilo, že se o mě někdo stará.
"Tak to se ti povedlo," řekla jsem mu s úsměvem.
"Já vím, jen doufám, že se ti bude líbit i pokračování," spiklenecky na mě mrkl.
"No za tu cestu se zavázanýma očima jsem ale pořád naštvaná."
"A nedala bys mi šanci to odčinit?"
"Podle toho jak," teď jsem se spiklenecky usmívala zase já.
"Takhle," řekla a na stolku v rohu se během chvíle objevily skleničky šampaňského s jahodami. "A ještě takhle," dodal, načež mě políbil.
"Tak to bych ti možná i mohla odpustit." Začal mě líbat a občas jen zpomalil, abychom se mohli nadechnout. Bylo to krásný, být s ním sama tady někde pryč od ostatních. Po chvíli mi došlo, proč je tu takové teplo. Na co on nemyslí. Ale přece jen jsem mu to dokázala odpustit, jenže alespoň chvíli jsem ho chtěla ještě provokovat. Najednou jsem ho přestala líbat a on se na mě zaraženě podíval.
"Co jsem udělal?"
"Nic, jen bychom si mohli dát to šampaňské, co si pro nás připravil," řekla jsem a andělsky se usmála.
"Tak když chceš," tvářil se naoko uraženě. Občas jsem nechápala, jak mi dva spolu můžeme chodit, když to je celé taková komedie a oba bychom mohli dělat profesionální herce. Ale zatím nám to tak vycházelo, avšak kdyby tu byla třetí osoba a pozorovala nás, nejspíše by se dobře bavila.
Když jsme oba vypili své skleničky, opřela jsem si hlavu o Jamesovo rameno a koukala chvíli do blba. Pak se najednou, z ničeho nic ozvala potichu nějaká hudba, James mě chytil kolem ramen a začali jsme tancovat. Přišlo mi, že jsem po tom šampaňském taková malátná, ale po chvíli mi došlo, že za to nemůže šampaňské. Najednou mi bylo čím dál, tím více špatně a pomalu jsem přestávala vnímat tenhle svět. Hlava mi třeštila a před očima jsem měla černo. Poslední, co jsem slyšela, bylo: "Lili, už ne." A pak jsem se propadla do jiného světa.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 8. ledna 2011 v 18:31 | Reagovat

Zase napínavý konec? já tě opravdu za chvíli uškrtim teda ne za chvíli až v ponděli :D já jsem se opravdu dobře bavilo a když James řikal co jsem udělal dokonale jsem se ho představila ale že to takhle Lili zkazí :D no jo no asi na to ještě nebyla připravená :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama