15. kapitola - Nejlepší kamarádky

27. ledna 2011 v 17:08 | Lili |  Osud neexistuje
Tak další kapitolu věnuji Wiik za její věrné a trpělivé čtení ;-)


"Ta paní, ta, která tu teď byla. Není to Jessica?" Brumbál se zarazil a na chvíli se zatvářil překvapeně, pak však odpověděl, bez zapírání, prostě jen pravdu.
"Ano, byla to Jessica Raddleová, ale nepokoušej se jí hledat. Když nechce, aby ji někdo našel, nenajde ji. A hlavně není dobrý nápad pokoušet se ji objevit."
"Proč?"
"Na tuto otázku ti odpovědět bohužel nemůžu, možná později. A teď bys už opravdu měla jít, než tě začne shánět slečna Weasleyová." Zjevně se mu přestalo líbit, co všechno vím, proto se mě snažil zbavit, ale zároveň měl pravdu. Viki už bude v pokoji, a čím později přijdu, tím více zkoumavých otázek.
"Dobře, tak nashledanou." Rozloučila jsem a bylo vidět, že se Brumbálovi očividně ulevilo. Tak proč mě nejdříve zval k sobě, když mi stejně nechce nic říct? Cesta hradem byla stejná jako vždy a nepřišla mi ani ničím originální, proto je celkem nepotřebné se o ní zmiňovat, zato v pokoji to vypadalo jinak. Nebo spíše naprosto stejně, ale byla tam Vik a tvářila se smutně? Možná zklamaně a naštvaně? Nějak jsem to nedokázala úplně poznat.
"Já myslela, že ti není dobře, ale ty si tu zatím trajdáš po hradě…," řekla a snažila se o nevyčítavý tón a já si uvědomila, že chudák téměř nic neví o poslední době. Bývala to má nejlepší kamarádka, ale mezi námi se tvořila propast, která byla čím dál, tím větší a já do ní začínala padat. Vik jsem nahradila Jamesem a ani si toho nevšimla. Ona sice měla Scorpiuse, ale přitom si mě normálně všímala. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale rozbrečela jsem se. Jen tak jsem stála mezi dveřmi a najednou začala brečet. A pak jsem jí všechno vyklopila a ona, místo toho, aby se naštvala, začala mě utěšovat. Jako opravdová kamarádka.

"A co budeš dělat teď?" Zeptala se, jako by si snad myslela, že znám odpověď. Tátovi se mi psát nechtělo, ale taky jsem nevěděla, co jiného udělat. A přestože Brumbál pravdu znal, odmítal mi cokoliv říct.
"To kdybych věděla, tak jsem šťastná. Pochybuju, že bych se doma dozvěděla pravdu. Napadlo mě, že bych teoreticky mohla zajít za Lupinem, ale jak už to tak vypadá, stejně mi nejspíš nic neřekne."
"Ale tak zkusit to můžeš…" V tom měla pravdu.
Druhý den ráno jsme hned první hodinu měli OPČM, ale když jsem tam viděla Lupina, začínala jsem přemýšlet nad tím, jestli v tom snu to byl opravdu on. Teď vypadal tak staře a ztrhaně. To snad nebylo ani možné, aby se takhle změnil. I když jsem vlastně nevěděla, v jaké době jsem se předtím ocitla, ale hádala jsem, že to nebylo zase tak dlouho po tom, co vyšel školu.
Odpoledne jsem Jamese nechala být a šla s Viki ven, kde právě vládla pořádná zima. Někdo, troufla bych si tipnout, že to byl i Brumbál, postavil kouzlem veliký kopec ze sněhu, na němž se teď lyžovalo či jezdilo na snowboardu. Viki, která trávila vždy alespoň část zimy ve Francii, ovládala zimní sporty skvěle a mě přemluvila, abych to s ní zkusila na snowboardu.
Po vleku jsme se přepravily nahoru a tam mi má úžasná kamarádka oznámila, jak se na tom kusu dřeva jezdí. Nejen že vstát se mi podařilo asi až na pátý, možná šestý pokus, ale když jsem se rozjela, znovu jsem skončila na zemi.
I když jsem více času strávila na zemi než při jízdě, byla to stejně zábava a já přišla na to, že žádný kluk, bohužel ani James, nenahradí naší Viki. Tu Viki, která je sice poloviční víla (spíš čtvrteční, ale nebudeme se hádat ;-) ), ale zdaleka není tak dotěrná a taková fiflenka, jako byly holky z Krásnohůlek. Spíš naopak.
Díky našemu blbnutí ve sněhu se nám podařilo úplně prošvihnout večeři, takže jsme se vydali rovnou do kuchyně za skřítky, kteří nám ochotně donesli jídlo, na které jsme měly chuť. Proto jsem ji také tolik zbožňovala.
Když jsme se konečně dosyta najedly a užily si srandu se skřítky, vydaly jsme se nakonec do pokoje a až tam jsem zjistila, kolik už je hodin a že celý den jsem strávila s Vik. Taky že se mě hned druhý den James zeptal, kde jsem celý den byla, že ani v pokoji mě nenašel, což uslyšela Vik a ty dva se pohádali, jak to, že nám James chodí do pokoje, že přece není holka. Jenže jak už bylo u nich zvykem, hned se zase usmířili a spíš se pošťuchovali, načež ke mně přišel můj drahý bráška.
"Už ti někdo řekl, že co se škádlívá, to se rádo mívá?"
"Řekl, a myslím, že jsi to byl právě ty." Byla pravda, že ti dva se pořád o něčem dohadovali, ale Viki měla Scorpiuse a i když jsem z toho nebyla úplně nadšená, opravdu se k sobě hodili a slušelo jim to. Jenže tohle už můj bratříček nevěděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 27. ledna 2011 v 20:22 | Reagovat

No jo chlapy... :D děkuju za věnování myslim že budu dále věrná a klidně ještě víc trpělivá když budou všechny kapitoly takhle super. Líbí se mi jak si nazvala snowboard od ted je to pro mě kus dřeva :D no i když radši ne taky by se kus dřeba mohl naštvat a schodit mě :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama