17. kapitola - Vše není takové, jakým se zdá být

2. února 2011 v 18:11 | Lili |  Osud neexistuje
Pro Wiik, snad dnešní odpoledne přežila ve zdraví ;-)


Cestou na večeři jsem se sešla s Vik a pozorovaly jsme, jak někteří odvážlivci zkouší naše tobogány a jiní se zase třeba kloužou na ledové podlaze. Cestou do jídelny jsme se také prošly okolo Snapeova kabinetu a doufaly, že uvidíme něco z těch novinek, co se tam objevily s výzdobou hradu. Ale jak saténové pokrývky, tak kožené sedačky byly nejspíš schované za velkými dřevěnými dveřmi, nebo už neexistovaly. Přece jen Snape kouzla ovládal bravurně a bohužel poněkud lépe, než my dvě.
Když se nejspíš většina školy dostavila do jídelny, zacinkal Brumbál lžičkou o skleničku, odkašlal si a promluvil.
"Nejdřív bych chtěl poděkovat těm, kteří takhle upravili naší školu. Věřím, že jim to dalo spoustu práce a bylo to určitě skvělé zpestření života tady na hradě, ale přece jen Bradavice jsou starověká a posvátná škola, kde, jak víte, doposud nefungovaly elektronické věci a znovu tomu tak bude. S ostatními profesory jsme se dohodly, že všechny tyto zlepšováky bohužel musí být odstraněny. Ale aby tvůrci tohoto, ne že bych netušil, kdo to byl, věděli, že se jim to opravdu povedlo, nemusí nic uklízet a já to výjimečně udělám za ně," řekl, mávl hůlkou a vše zmizelo. Tak a přesně tohle zbylo z naší několikatýdenní práce. "A teď přiděluji padesát bodů slečně Weasleyové a Blackové za skvěle zvládnutá kouzla, z nichž některá už byla i zapomenuta." Tak tohle se mi už líbilo víc. S Vik se nám na tváři rozlil spokojený úsměv a už nám ani tolik nevadilo, že to všechno zmizelo. I když… ty tobogány jsme ani nevyzkoušely.
V polovině února jsme se s Vik donutily jít chvíli učit, jenže nanejvýš po hodině jsme to vzdaly a vzpomínaly, jak se Teddy podivně usmívá, když se ho někdo zeptá na jeho holku. Na tom něco bude. Vzala jsem svůj neviditelný plášť, nad Jamesovi vyškemrala ten jeho (nebylo to zas tak těžké, když jsem mu slíbila, že ho o Velikonočních prázdninách navštívím) a s Viki jsme začaly střádat zákeřný plán, jak objevit Teddyho holku.
Nejdříve jsme ho chtěli sledovat, jenže to by bylo trochu zdlouhavé, stále za ním chodit a tak, proto jsme ještě na klucích vyžebraly Tajný plánek, na kterém jsme mohly každičký jeho pohyb sledovat z pohodlí pokoje. Ráno jsme si i pro jistotu trošičku přivstaly. (Ale jen malinko, protože proč vstávat brzy, když nemusíte?) Teddy ležel v posteli a spal, zatímco my jsme se vypařily do holčičích umýváren, kde nehrozilo, že někoho probudíme. Asi o půl hodiny později se vzbudil, došel se umýt a pak se vydal na snídani, načež jsme se k němu připojily.
"A Teddy, proč nám neřekneš, kdo je ta šťastná, které jsi věnoval kus svého srdce?" Provokovala jsem ho cestou, jenže on akorát protočil oči, řekl ty děti a pokračoval dál.
"Teddy, mi ti tady bůh ví, jak dlouho dohazujeme Vik, ty ji stále odmítáš, tak proč nám nechceš říct, kým jsi ji nahradil?" Nevzdávala jsem naději.
"No vy jste mi taky neřekli, s kým Viki chodí." Tak a teď jsem uvažovala, jestli blafuje, nebo to myslí vážně. Podívala jsem se na Vik a ta se jen andělsky usmála.
"Teddy je další, kdo ví o Scorpiusovi, jelikož díky tomu, že mě mu kluci pořád dohazovali, mě jednou opravdu pozval na rande. A já mu řekla pravdu." Dobře, tohle jsem opravdu nečekala.
"A jak to, že ses nám ani nepochlubil, že jsi pozval Vik na rande," nepřestávala jsem ho pošťuchovat a objala jeho i Viki okolo ramen a všichni jsme potichu došli až do jídelny.
Sice se mi z Teddyho nic vymámit nepodařilo, ale s Vik jsme naše šance nevzdávaly. Přece jen včera bylo 14. února, což Teddy nemohl nechat bez povšimnutí. (Mimo jiné, s Jamesem jsme se včera vydali na menší výlet za hranice Bradavic ;-) )

S Viki jsme se vrátily zpět do umývárny, jelikož tam byl klid, až na občasné skuhrání Ufňukané Uršuly a také bylo jasné, že sem by svoji neznámou holku na rande nevzal. Tentokrát jsme se vzaly i nějaké časopisy, aby to nebyla taková nuda. Teddy poměrně dlouho seděl ve společenské místnosti s Regulusem a Jamesem, pak se všichni tři přesunuli někam do podzemí, kde bloumali po chodbách, o kterých jsem ani nevěděla, že v Bradavicích jsou.
Teddy nechal Jamese s regursem bloumat po sklepení, zatímco sám se vydal nahoru. Typovaly jsme tajemnou komnatu, kterou však minul a pokračoval ještě výš. S Vik jsme se na sebe podívaly a rozesmály se. Teddy totiž neměl moc originální nápad, když svoji přítelkyni vzal na Astronomickou věž. Tohle mi připomnělo naše nechtěné rande ve čtyřech. Chvíli si tam Teddy tak stál, a pak najednou zmizel. Prostě se jeho jméno ztratilo z plánku. Nejdříve nás napadlo, že se přemístil, jenže to prostě nešlo. To by Teddy musel být až moc geniální, aby se mu tohle povedlo.
A jelikož možnosti byly jen dvě, jak se mohla stát, že ho nevidíme, vydaly jsme se s Viki na místo, odkud před chvílí zmizel. A nebo ne?
Vzaly jsme si neviditelné pláště, díky nímž byla cesta snadnější. Cestou tam jsme také pozorovaly plánek, který fungoval naprosto normálně. Sice na něm nebyl Teddy, ale jinak vše bylo správně. Tohle začínalo být čím dál, tím více divnější.
Musely jsme projít přes skoro celý hrad, ale naštěstí jsme brzy stály na Astronomické věži a dívaly se na Teddyho s nějakou holkou.
"Michelle?" Řekla Vik s údivem, ale hned se chytla za pusu, když se na nás oba dva otočili. Nejdříve nastalo takové to trapné ticho, když Teddy promluvil a to, co řekl, mě překvapilo.
"Zhruba támhle někdy stojí Lili s Viki a tohle je Michelle," seznámil nás rezignovaně. S Vik jsme si sundaly pláště, řekly Michelle ahoj, načež Teddy navrhl, jestli už nechceme jít a my mu výjimečně rády vyhověly.
Když jsme se později setkali všichni tři ve společenské místnosti, Teddy poněkud zčervenal, ale řeč převedl hned na jiné téma.
"Prý jste si klukům stěžovaly, že plánek je rozbitý…," řekl a tak nějak tajemně se usmíval.
"No stěžovaly, co má být?" Ozvala se Vik.
"Jen to, že mé kouzlo opravdu funguje," řekl a začal zdrhat, což mu bylo houby platné, jelikož na něj letěla hned dvě kouzla na jednou. Ode mě a od Viki. Jedno, po kterém začal tančit a druhé mu postupně omotávalo lepící pásku kolem nohou. No, to jsme se s Vik moc neshodly. Když už to vypadalo, že jsme vyhrály, objevil se za Teddym Regulus s Jamesem a hůlkami před sebou.
"Hele, dej tu hůlku dolů, já jsem tvoje holka," škádlila jsem Jamese.
"Zapomeň, vy jste tady začaly s Teddym."
"Když on si tu z nás utahuje," dělala jsem uraženou, i když mě tyhle naše "hádky" bavily.
"To není pravda," zamumlal Teddy skrz lepící pásku, která mu přelepila i ústa. "Radši mě místo dohodování můžete osvobodit." Jenže i on musel vědět, že co se týká nás, nemá téměř žádnou šanci na záchranu.
"Jak jste vůbec zjistili, že se tu něco takového děje?" Zeptala jsem se.
"Zkoušeli jsme opravit ten váš rozbitý plánek, kterému nejspíš nic není."
"To není pravda, Teddy se očaroval, abychom ho nemohly s Vik vystopovat…" Chtěla jsem ještě pokračovat, když dovnitř vešla McGonagallová.
"Co se to tady děje? Okažitě rozvažte pana Lupina a přestaňte dělat hlouposti. Jestli se nudíte, něco vám vymyslím," řekla a zase zmizela. S Jamesem jsme se vypařili pryč a Teddy mohl jen doufat, že Vik na něj nebude moc naštvaná a osvobodí ho. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 2. února 2011 v 19:36 | Reagovat

Děkuji moc :* přežila ale nevim jestli ve zdravý :D Hezká kapitola a Teddy mě štve jak může vyzrát na někoho tak úžasněho jako na Viki Lili a proč mám takovej pocit že zůstane ještě hoooooodně dlouho svázanej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama