18. kapitola - Švýcarsko a já

22. února 2011 v 21:14 | Lili |  Osud neexistuje
Teddyho nakonec rozlepil nějaký třeťák, který nás tam pozoroval, jelikož Vik zmizela hned po mě a Jamesovi. Teddyho jsme zjevně naštvaly, jelikož ani na večeři si k nám nesednul, ale alespoň jsme měly o zábavu postaráno. Bylo skvělé sledovat, jak sedí asi tři metry od nás s nějakými kluky z jeho ročníku a pomalu každou minutu od něj schytáváme vraždící pohledy.

S Viki jsme večer zkoumaly to, že zrovna Teddy se zalíbil někomu z Krásnohůlek, když po nich toužili téměř všichni kluci od nás a oni je ignorovaly, ale to se dalo i celkem čekat. Nějak ani nevím, kdy jsem usnula, ale to, co se mi zdálo, bylo podivné. Chvíli mi připadalo, jako kdybych se znovu "přemístila v čase", ale to snad nejde, když spíte. Ono by to nemělo jít vůbec, ale to bych nebyla já, kdybych byla normální. Tak jsem musela jen doufat v to, že je to sen.
Objevila jsem se v nějakém velkém a krásném sále. Měl vysoký strop, zdobené stěny a vše tu bylo takové luxusní, jako bych se vrátila o pár stovek let na nějaký zámek. Když jsem se však podívala z okna, přišla jsem na to, že na zámku opravdu jsem. Ale ne v nějaké době kamenné, nýbrž zhruba v současnosti, protože se tam přihnal muž kolem padesátky a s ním tři další, zhruba v jeho věku, možná o něco mladší, ale všichni měli na sobě džíny.
"Tohle jim nemůže jen tak projít, musíme něco dělat," vykřikl muž, který to tu zjevně vedl.
"Ale to nejde, jejich moc ani po smrti Voldemorta nijak neklesá, spíše stále vzrůstá," řekl klidně jeden z jeho poskoků.
"To mě je úplně jedno, jim nemůže jen tak projít vyvražďování mé rodiny!" Začínal být postupně hysterický a rudnul v obličeji, to nevypadalo dobře, přece jen už jsem viděla osobu, která dostala infarkt a tohle se tomu nápadně podobalo.
"Ve Švýcarsku je minimální počet kouzelníků, kteří by nám mohli pomoci." Já ve Švýcarsku, koho by to napadlo. Postupně mi začalo docházet, že tohle asi nebude jen tak obyčejný sen, protože ve Švýcarsku jsem nikdy nebyla a ani jsem po tom nijak zvláště netoužila. A přesto jsem se objevila právě tady.
"Ale oni mi zabili oba syny. Přišli jsme o jediné následovníky trůnu, kteří měli vládnout kouzelnickému světu, tohle je skandál." Z jeho hlasu čišelo zoufalství smíšené se vztekem. Bylo mi ho líto, ale nechápala jsem, co se tu řeší. Nebo teda tušila, ale nevěděla, co s tím mám společného já.
"Pane sedněte si a v klidu dýchejte," zapojil se do toho další muž, kterému zjevně došlo, že by mohli přijít o další osobu. Začal rozdávat rozkazy služebnictvu a já je začala ignorovat. Místo toho jsem se šla projít po zámku.
Celý byl krásně zdobený, honosný a já uvažovala, jak skvěle se tu musí bydlet a už jsem se představovala jako princezna, když mě znovu vyrušil hlas muže, který před chvílí zabránil infarktu.
"Dneska jsme snad chtěli řešit, co budeme dělat, když zabili Adama i Daniela a kdo se stane vaším nástupcem." Snažila jsem se sama sobě namluvit, že to dělá z čistě dobrých úmyslů, nikoli proto, že touží po moci. Ale bylo jasné, že tomu tak není. Pak mě však něco zarazilo, jméno Adama i Daniela jsem v poslední době už slyšela. Daniela dokonce i viděla, a když jsem se teď podívala na postaršího muže, který už ani nebyl červený, všimla jsem si, že některé rysy mají podobné. Vystouplá brada, menší uši, plné rty a oba měli téměř čistě blonďaté vlasy, až na to, že tenhle nepojmenovaný je měl prořídlé a zšedivělé.
A najednou jsem se vzbudila, ale ještě těsně před tím jsem si všimla kalendáře, na kterém byl vytištěný rok 2001. Rok, ve kterém jsem se narodila. Promnula jsem si oči a oddychla si, když jsem přišla na to, že ležím ve své posteli v Bradavicích. Venku bylo šero a hnusně. Co byste také čekali od pondělního rána?
Když se konečně vzbudila Vik, začala jsem vymýšlet, co bych mohla dělat.
"Prosím tě, včera si měla rande s Jamesem, objevily jsme Teddyho holku a ty mi teď řekneš, že se nudíš a chceš nějakou akci. Co jsi pila?"
"No dovol, já? Právě jsem se urazila a stejně se nudim, takže abys odčinila to, cos mi řekla, něco se mnou podnikneš." Nikdy jsem ve vydírání nebyla dobrá, ale tohle se mi i celkem povedlo.
"Když to bude alespoň něco trochu rozumnýho," řekla Vik a zamyslela se. "Nebo víš co, uděláme nějakou pořádnou hloupost a opijeme se."
"Počkej, ty nějak rychle měníš názor. Co se stalo?" Začínala jsem mít špatné tušení.
"Se Scorpiusem jsme se úplně nepohodli. Až se opijeme, dozvíš se víc, holky se za chvíli vzbudí." A jak řekla, tak se stalo. Během chvíle se začaly hýbat peřiny a za nimi se objevovaly unavené obličeje našich spolubydlících.
"Ty si jasnovidka," řekla jsem s hraným úžasem a jen viděla, jak se holky tváří stylem ony se zase zbláznily.
"A tebe asi osvítilo." Obě jsme se začaly smát a nějak zapomněly, proč se vlastně Vik chtěla opít. Zapomněly jsme úplně na všechno a to bylo na životě s Viki nejlepší. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 24. února 2011 v 18:09 | Reagovat

Že se třeták nestidí rozvazovat Teddyho já bych ho tam nechala dýl. Tenhle snový výlet byl zajímavý jen už se trochu strácim v lidech který v těch výletech potkává. A samozřejmě se těšim na další díl jak se Lili opije.

2 Michelle <3 Michelle <3 | Web | 8. března 2011 v 9:28 | Reagovat

ĎAKUJEM za tje filmy!! :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama