21. kapitola - Černá růže

18. června 2011 v 21:53 | Lili |  Osud neexistuje
:-) Překvápko!

Tohle byl jediný zápis, který byl pořízen v době vánočních prázdnin, pak je tam dlouhá mezera a další začíná větou konečně zpět v Bradavicích. Začetla jsem se do příběhu Jessiky a nevnímala, co se děje okolo. Snad jen to, že se postupně probouzí naše kolej a společenská místnost ožívá. Nějak jsem neměla pojem o tom, kolik je a ani co se děje, když mi někdo položil ruce na oči.
"Jakej blb-," chtěla jsem vykřiknout, jenže místo toho jsem se snažila chytit, abych nespadla z vyvýšené části u okna.
"Ale, ale, neříkej, že nemáš radost z toho, že mě tu vidíš," pozdravil James, jestli se toto dalo vůbec považovat za pozdrav a dal mi pusu na tvář. "A co to tu vlastně čteš, že bych si taky něco přečetl?" Nalistovala jsem mu první stránku, kde se Jessica představovala, když to přečetl, tak se na mě podíval s pozvednutým obočím, proto jsem mu nechala nějaký čas na přemýšlení, než mu to dojde. Po ránu toho po něm nemůžu chtít tolik.
"Kde jsi to objevila?"
"Brumbál mi to dal, v pokoji jich mám dalších šest, kdybys náhodou neměl co dělat."
"No já měl na dnešek trochu jiný plán, ale jestli si chceš radši číst, tak tě nebudu rušit," hrál pro změnu uraženého a otočil se směrem k odchodu. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, že nebudu hrát zase tu, která ustupuje, ale nabídka to byla příliš lákavá. Teda dokud jsem se nedozvěděla, cože to po mě chce.
"McGonagallová vymyslela, že letošní prvňáci by se měli vydat na výlet po okolí Bradavic a do Zapovězeného lesa a my s Teddym a Regulusem jsme jí zrovna přišli pod ruku, načež řekla, ať si k sobě vybereme, koho chceme."
"Ty podrazáku jeden! My tu slibuješ rande a pak nějaký hlídání mimin?"
"Já ti žádný rande neslíbil a ty už jsi na to kývla. Sejdeme se po obědě ve Vstupní hale," řekl a v klidu si odešel. Naštěstí chvíli po odchodu Jamese přišla dolů i Vik.
"Dobré ráno, že ty se dneska nudíš?"
"No nevim jak moc dobré, ale jestli se chceš vyplížit z Bradavic a jít nakupovat, tak to se nudim určitě," řekla a v očích se jí objevilo nadšení. Chvíli jsem přemýšlela, jak jí navnadit na procházku po Bradavicích, protože jsem se rozhodla, že budu na Jamese chvíli naštvaná, ale kdybych šla jen s Teddym, bráchou a s ním, moc dlouho by mi to nevydrželo.
"Nakupování to sice není, ale taková procházka po čerstvém vzduchu se ti bude určitě líbit." Vik se netvářila zrovna nadšeně, ale já měla celé dopoledne k tomu ji přemluvit a taky se mi to nakonec povedlo. Sice jsem jí musela slíbit, že neděli strávím zábavněji, než čtením knih, nakonec si však vzpomněla, že má rande se Scorpiusem, takže se rozhodla hrát na hodnou kamarádku a doprovodit mě.
"A nemysli si, že to dělám proto, že jsem se nad tebou slitovala. Já se chci jen pobavit nad tím, jak ty a James budete trávit odpoledne spolu a přitom s ním nepromluvíš," usmála se svým nevinným úsměvem.
"Proto mám s sebou tebe. Od teď jsem tě pověřila svým osobním právníkem."
Odpoledne nakonec nebylo tak nudné, jak se původně zdálo, jelikož strašení prvňáků v Zapovězeném lese byla poměrně legrace. Večer jsem se od Vik dozvěděla, že ji Scorpius pozval někam mimo Bradavice, jelikož slaví sedmnácté narozeniny, což mě poněkud překvapilo, jelikož jsem si vždycky myslela, že bratránek je mladší.
První Jessičin deník jsem měla poměrně rychle přečtený, jelikož se většinu doby zaobírala krásou Bradavic a tím, že nechce zpět domů. Poslední zápis byl z 30.6. a končil slovy: Deník musím nechat schovaný v Bradavicích a ve psaní budu moc pokračovat znovu v září. Otec by nikdy nesouhlasil s tím, co si píšu.
Po téhle větě jsem se rozhodla jít spát, a to především pro to, že už byla skoro jedna ráno. Když jsem se v neděli vzbudila, za oknem už zářilo sluníčko, holky byly všechny pryč a na nočním stolku ležel vzkaz od Vik.
Tak krásně jsi spala, že jsem tě nechtěla budit. Vrátím se večer. Vik
A tak jsem se osprchovala a šla si užívat ven trochy sluníčka, i když na většině pozemků byl souvislý sněhový poprašek. Tentokrát jsem si s sebou vzala knihu, která mě provázela druhým rokem Jessičina studia. O prázdninách jsem neměla co dělat. Otec byl věčně mimo, což mi ani tolik nevadilo, ale já nesměla nikam pryč. Mým nejoblíbenějším místem se stala zahrada s černými růžemi, kde jsem se mohla nekonečně dlouho procházet, a nikdo mě nerušil. Zvláštní však bylo, že i v Zapovězeném lese byl slyšet zpěv ptáků, tady člověk nenašel ani švába. Prostě nic. Cokoliv živého se tomuto místu, celému panství mého otce vyhýbalo, až mě z toho lezl mráz po zádech. A mě zase z psaní Jessiky i v takovém slunném dni jako je dnes lezl mráz po zádech. V hlavě se mi rýsoval obrázek kamenného, hnusného panství, zahrady plné černých růží s trny, které jsou větší a ostřejší, než ty normální. Studené zdi místností, ve kterých Jessica musela bydlet. Postupně jsem začínala chápat, že Bradavice musela zbožňovat. Nějak jsem si nevšimla, jak se venku ochladilo, proto jsem se přesunula do komnaty nejvyšší potřeby, kde jsem uviděla krásnou velkou postel a kde jsem si uvědomila, jak moc se mi chce spát.
"Měl bys jí to říct, ona už je velká a pochopí tě. Sice bude naštvaná a možná s tebou nějakou dobu nepromluví, ale určitě to nakonec pochopí a bude ráda, že se tu pravdu dozvídá od tebe. Stejně se jí někdy dozví," mluvila Nikol, má matka k někomu, koho jsem neviděla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 19. června 2011 v 18:35 | Reagovat

Tak to je velmi milé překvápko. A kapitola úplně úžasná celou dobu jsem se přiblble usmívala. Jessice sice dům nezávidim ale tu zahradu trochu jo, černý růže jsem vždycky chtěla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama