23. kapitola - Malá růžová příšerka

19. července 2011 v 11:27 | Lili |  Osud neexistuje
:-)

V sobotu jsem Vik donutila vstát trochu dřív, než po obědě, jelikož se šlo na výlet do Prasinek a já se těšila. Rozhodla jsem se, že mé oblečení potřebuje trochu změnu, takže jsem se spokojila i s jediným obchodem, který se v této malé vesnici nalézal, a začala vybírat. Viki se nejdříve tvářila trochu otráveně, že musela vstát, ale po chvíli přišla na to, že ji baví mě oblékat.
Nakonec jsem z obchodu vycházela s igelitkou v každé ruce a se spokojeným úsměvem, jelikož jsem si koupila úžasné nové šaty. Pak jsme se musely zastavit i u Freda a George (ne snad, že by nás to otravovalo), protože Vik slíbili, že ji seženou krásnou růžovou trpaslenku.
Náš výlet jsme se rozhodly zakončit u Tří košťat, odkud Viki po chvíli zmizela, protože na ni čekal Scorpius a já se přidala k holkám od nás z pokoje. Pak se do hostince přihrnul James, který byl zjevně trochu přiopilý, ale i to jsem uvítala, jelikož s holkama byla strašná nuda. Nakonec to však skončilo tak, že jsem ho odvedla do hradu, kde byl můj milý bratříček, který místo výletu do Prasinek trávil víkend v kabinetu McGonagallové, protože ho prý nebavilo chodit do školy. Tvářil se poněkud pobaveně, ale dřív než mi stačil něco odseknout, jsem zmizela a nechala ty dva spolu samotné. V pokoji zatím nikdo nebyl, tak jsem se vrhla do čtení deníků. Po tom, co mi Vik předčítala úryvky ze sedmého ročníku jsem se rozhodla přeskočit pár knih a číst si tam, kde Viki skončila.
Otec svolal své Smrtijedy včetně mě. Vybral si zase pár rodin, kde byli nečistokrevní kouzelníci, tentokrát kousek na sever od Londýna. Na většině těchto akcí jsem musela být taky, ale vždy se mi podařilo nějak vytratit, protože proč by se samotný lord Voldemort namáhal chodit s námi? Tentokrát to už od začátku bylo jiné. Mě pověřil vedoucím s tím, že mě musí všichni poslechnout a budou se řídit mými rozkazy a on se prý půjde podívat, protože na žádné akci už dlouho nebyl. Nechápu, proč zrovna on se snažil tak zamaskovat, že v podstatě pro mě připravil zkoušku. Vše probíhalo hladce, jelikož jsem se nemusela zapojit do žádného boje, naneštěstí u poslední rodiny, když jsem byla prohledat dům, narazila jsem na malou plačící holčičku, schovanou pod sedačkou. Bylo mi jí líto, co všechno musela vidět a to poslední, co bych v tu chvíli dokázala, bylo ji zabít. Jenže po mém boku stál otec a zkoumavě mě pozoroval. Bylo mi jasné, že když ji nezabiju já, udělá to někdo jiný, proto jsem napřáhla hůlku, zatímco otec se spokojeně usmíval, jenže místo toho, aby z hůlky vyletěla kletba, chytla jsem holčičku a přemístila se s ní pryč. Naštěstí pro mě, otec tuto reakci nečekal, proto mě ani nestihl zastavit.
Přemístila jsem se na dvě odlišná místa a pak až do Bradavic. Sice byly Bradavice asi první věc, co je napadla na přemístění, ale zároveň jsem jim to nechtěla udělat tak lehké. Holčičku jsem odvedla do komnaty nejvyšší potřeby, kde jsem ji umyla, uklidnila a zjistila, že se jmenuje Emily. Pak až jsem zašla za Brumbálem, který slíbil, že se o ni postará. Já se o sebe už musela postarat sama. Na naši kolej se mi nechtělo, věděla jsem, že už tam budou, ale zase se mi nechtělo se schovávat. Já nejsem ta, která by se měla za něco stydět.
Knížku jsem musela zaklapnout, i když mě zajímalo, co se tam děje dál, jelikož ze společenské místnosti se nesl rámus a mě zvědavost nedala. Když jsem však vyšla ven, cítila jsem se zklamaná, že jsem nezůstala v posteli. Studenti Nebelvíru všech možných ročníků utvořili kroužek, v jehož středu byl James s Peterem, který letos chodil do sedmého ročníku a jak bylo vidět, upřednostňovali souboj pěstmi než s hůlkami. Regulus si jen tak stál vepředu a vše se smíchem pozoroval.
"Řekla jsem ti, abys na něj dával pozor," naštvala jsem se.
"Opravdu? To si ani nepamatuju," odpověděl a v klidu mě ignoroval.
"Takže se zase o všechno musím starat já. Tak mi alespoň pomož." Nakonec se nám podařilo Jamese odvést pryč, načež se z řad diváků ozvalo pískání a zklamaná výkřiky.
"Co tě to zase napadlo?" Zeptala jsem se ho naštvaně, jelikož bylo vidět, že už vystřízlivěl.
"Já ani nevím. Když on si to zasloužil."
"To je fajn, takže ty sis toho monokla, kterého budeš zítra mít, určitě taky zasloužil." James se zatvářil zděšeně a Regulus se rozesmál ještě víc. "Víte co, poraďte si sami," rezignovala jsem a šla za Vik, která se už vrátila. Na tváři se jí zračil pobavený úsměv, jelikož ji zrovna dvě mladší holky vyprávěly, co se vlastně stalo.
"Teda, zrovna když tu nejsem, tak se stane něco zábavného."
"Neboj, zábavy si užiješ ještě dost zítra, protože jestli ty dva nenapadne použít nějaké kouzlo, bude James chodit po hradě celý den s monoklem."
"Alespoň to bude vypadat, že se popral o tebe," provokovala Vik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 19. července 2011 v 12:49 | Reagovat

Ha já věděla že se tu objeví nová kapitola. Kdo že má být ta málá růžová příšerka? To měl James něco růžového? :p Zajímalo by mě co bude dál v denících, doufám, že ta Emily neni nijak důležitá, protože si jí nepamatuju :D Jinak kapitola samozřejmě super jen by to potřebovalo pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama