24. kapitola - Já vím všechno

20. července 2011 v 14:08 | Lili |  Osud neexistuje
A jak jsem předpověděla, tak se taky stalo. Druhý den ráno (jestli se tedy za ráno považuje jedenáct hodin), když jsem potkala Jamese, nad okem měl vybarvenou zelenou modřinu.
"Lili, půjč mi make-up nebo něco takového prosíííím. Takhle se mi budou všichni smát," prosil James hned, co mě uviděl.


"Hmm a copak za to dostanu? Vyměním něco za něco," tuhle poznámku jsem si nemohla odpustit, jelikož už mi začínal chybět.
"To určitě něco vymyslím, jen mi to prosím půjči," začínal znít zoufale.
"Tak ruku na to nebo podpis vlastní krví, dokud to nebudu mít potvrzené, nic nebude."
"Liliiiiiiiinečko," zaúpěl.
"Ano Jamesíčku?"
"Fajn, máš mít, co chceš."
"Cokoliv?"
"Jestli budeš ještě dlouho provokovat, nebude nic a já si zajdu za Viki."
"To tak, opravdu si myslíš, že ta ti bude líčit tvé zeleno modré oko?"
"Fajn, tak udělám naprosto cokoliv."
"Dobře," řekla jsem, mávla třikrát hůlkou a monokl byl pryč.
"Ty jedna vyděračko!"
"Něco se ti nelíbí? Tohle je snad lepší, než make-up. Ten jen zakryje a ne úplně, tohle i vyléčí. A teď čekám tvoji odměnu," usmála jsem se provokativně. James mi dal pusu na tvář a už se měl k odchodu.
"Kam hned utíkáš?"
"Jdeme s kluky na hříště hrát famfrtpál," a s těmito slovy už procházel obrazem. A zase jsem neměla co dělat, ale pak jsem si vzpomněla na Teddyho dávný slib. Jenže on šel zrovna teď hrát famfrtpál, takže jsem se došla najíst, vzala si deník Jessiky a šla si sednout na tribuny, kde jsem si střídavě četla nebo pozorovala jejich hru.
Ti, kteří už jsou právoplatnými Smrtijedy a tudíž se zúčastnili výpravy pod mým velením, se na mě ještě dlouho nenávistně koukali. Což jsem ovšem dokázala pochopit, jelikož to, jak musel být otec naštvaný, není těžké si představit. Odpoledne jsem navštívila Brumbála, který mě ujistil, že se o Emily postaral a mají ji na starosti lidé z Řádu. Když jsem se však na ředitele obrátila s prosbou o vstup do Fénixova Řádu, dozvěděla jsem se, že jsem ještě moc mladá a bylo by nebezpečné riskovat můj život, avšak si nejsem jistá, jestli tohle je jediný důvod. Brumbál mi vždy věřil, ale ostatní členové řádu už tolik ne. Pro ně jsem vždy byla Voldemortova dcera.
Najednou vedle mě přistálo koště, na kterém seděl James. "Co ty tu děláš?"
"Přišla jsem se na vás podívat."
"S knížkou v ruce," řekl James a usmíval se, jako kdyby učinil nějaký velký objev.
"No dobře, čekám tu na někoho."
"Já si to hned myslel."
"Ale na Teddyho, něco mi slíbil a radši jdi hrát, jestli nechceš prohrát." Bylo na něm vidět, že zapomněl na hraní, protože mi rychle poslal vzduchem pusu, otočil se a byl pryč na hřišti.
Sice byl březen, ale to dešti nevadilo, jelikož se najednou z mraků spustilo tolik vody, že kluci začali rychle mizet z hřiště do šaten. Už prošli skoro všichni, když jsem konečně uviděla Teddyho, který s mokrými vlasy a sportovním tričkem vypadal překvapivě hezky.
"Ahoj Teddy."
"Ahoj."
"Pamatuješ si, že jsi mi něco slíbil?" Zeptala jsem se a v jeho očích se objevilo zděšení. "Neboj, nic tak strašnýho to není. Jen že se blíží NKÚ a ty jsi měl samé V…."
"A tomu ty říkáš, že to není nic strašnýho? Tak čím začneme?"
"Co třeba lektvary?"
"Sice nevím, komu jsem co provedl, ale když mě necháš umýt a naobědvat, možná ti pak pomůžu," řekl a zmizel mi z dohledu dřív, než jsem stihla cokoliv namítnout. Šla jsem se do pokoje převléknout, jelikož mé oblečení také nebylo úplně suché a tam se ke mně připojila Vik, která už vstala.
"Dobré ráno Šípková Růženko," řekla jsem ji.
"Dobré, zlá čarodějnice, která mě tu budí." Vydaly jsme se společně na oběd, odkud jsem potom šla pro změnu s Teddym do jedné z volných učeben.
"Co to je za učebnici?" Ukázala jsem na knihu, kterou Teddy držel v ruce.
"Půjčil jsem si jí od jednoho prvňáka, s tou bychom asi měli začít."
"Když myslíš…"
"Tak třeba co použiješ na přípravu Veritaséra?"
"Hmm…. Kopyto Kentaura, plášť Mozkomora…."
"A něco víc by nebylo?" Nakonec jsme se s Teddym dohodli, že uvaříme lektvar Nepoužitelnosti, který způsobuje nepoužitelnost hůlky až na dvě hodiny a který by se nám mohl někdy hodit. Když už byl lektvar hotový, usoudil, že to se mnou nebude zase tak hrozný, ale že doučování lektvarů radši nechá na někom jiném a půjčil mi tu učebnici, o které tvrdil, že je pro prvňáky.
Cestou do společenské místnosti jsme potkali pro změnu Jamese. "Lilinko, co máš v plánu jít teď dělat?" Avšak dřív, než jsem stihla odpovědět já, vmísil se do toho Teddy.
"Měla v plánu jít se učit." Načež na něm spočinuly dva pohledy - jeden překvapená od Jamese a druhý naštvaný ode mě.
"To záleží na tom, co máš v plánu ty, Jamesíčku."
"Neříkej mi Jamesíčku."
"A ty mě zase Lilinko."
Teddy se otočil, a s ach jo pokračoval v cestě do společenské místnosti, zatímco my dva jsme šli opačným směrem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 20. července 2011 v 14:26 | Reagovat

A to je jako konec??? Ty kapitoly se nějak zmenšujou a zmenšujou. Ale byla dobrá. Ty přísady do veritaséra sis vymyslela?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama