25. kapitola - Nerada pitvám žáby

21. července 2011 v 19:16 | Lili |  Osud neexistuje
Tak aby se vám nezdálo, že se kapitoly zkracují, přidala jsem pár slov navíc, ale moc si na to nezvykejte :-)

"Copak se stalo, že se najednou učíš?" Dobíral si mě James.
"Třeba to, že za měsíc a něco dělám NKÚ."
"A to už víš, čím bys chtěla být?"
"Netuším, ale tak lektvary a přeměňování budu potřebovat skoro ve všem, pane budoucí prodavači," popichovala jsem Jamese, který i přes otcovo přemlouvání, aby se stal bystrozorem, toužil vymýšlet různé kouzelnické vymoženosti, jenže to se neobejde jen tak, proto se rozhodl, že nejdřív bude prodávat v obchodě Freda a George.
"To se budeš divit, až něco vymyslím a bude mě znát celej svět."
"A já budu moc říkat, s tímhle klukem jsem chodila."
"Proč jenom chodila?"
"Tak třeba to je můj manžel, se kterým čekám už třetí dítě?"
"Ty mě asi opravdu nemáš ráda. A to jsem ti zrovna chtěl nabídnout, že bych mohl nahradit Teddyho."
"Nic proti tobě, ale opravdu si myslím, že by to nebyl dobrý nápad."
"A to proč? Chceš snad říct, že já bych tě toho moc nenaučil?" Zatvářil se naoko uraženě.
"Ne, to vůbec, ale něco ti ukážu," řekla jsem a políbila ho.
"Hmmm, tohle je lepší, než doučování," odpověděl a polibek mi opětoval.
Když jsem se večer vracela do pokoje, připadala jsem si zase jako ta stará Lili. Lili, která nečte deníky ženy, kterou jen viděla v kanceláři Brumbála, holka, která nevěří snům, a hlavně jsem si připadala zase strašně zamilovaná. Tedy jen do chvíle, dokud jsem za sebou neuslyšela ten strašný, ledový hlas.
"Co asi dělá studentka Nebelvíru v pozdních večerních hodinách mimo svůj pokoj?" Když se touláte po večerce po hradě, čekali byste, že když už vás někdo chytí, bude to Filche nebo paní Norrisová, ale s mým štěstím to musel být zrovna sám Snape.
"Aaaa slečna Blacková, hned je mi to jasné. Strhávám Nebelvíru deset bodů a zítra po vyučování vás očekávám u sebe v kabinetu," řekl se svým obvyklým úšklebkem.
"Ale já si byla pro něco k jídlu," snažila jsem si získat volné odpoledne zpět.
"Vždyť před hodinou a třemi minutami byla večeře," odpověděl vítězoslavně.
"A to nemůžu mít hlad?"
"A já si zase nejsem vůbec jistý, že jsem vás na té večeři viděl. Hlad samozřejmě mít můžete, ale když si chodíte tady po večerce, můžete také získat trest. A teď bych vám radil, abyste se okamžitě vrátila do svého pokoje." Se Snapem už se nemělo cenu, protože on byl schopný nechat mě klidně i celý týden po škole. To by mě zajímalo, kde je James, který si opravdu šel do kuchyně pro jídlo.
Druhý den mi James ukazoval své doučovací schopnosti, a když jsem navrhla Teddymu, že udělám konkurz o nejlepšího doučovatele, řekl, že mě klidně přenechá Jamesovi, ale v tom případě nechce vidět, co se všechno naučím. Když mi James připomněl (už po několikáté), že mám jít za Snapem, že to mám prý za to, že jsem s ním nechtěla jít do kuchyně.
Jen jsem zaklepala na dveře a hned se otevřeli. "Jdete pozdě. Támhle na stole jsou připravené žáby a pokyny, jaké části jejich těl potřebuji. Bohužel vás musím opustit, takže až budete mít hotovo, můžete jít." A to bych nebyla já, kdybych nepočkala, dokud neodezní ozvěna jeho kroků, které se nesly sklepem, a nezačala mu prohledávat šuplíky v kabinetu. Bohužel jsem nenašla nic zajímavého, jen různé úkoly, návody na lektvary a nějaké učebnice a knihy, když mě něco napadlo. Jestli James tak touží nahradit Teddyho, může to teď dokázat. Věci jsem uklidila zpět na místo tak, aby si ničeho nevšiml a vydala se hledat Jamese, což naštěstí nebylo tak složité, protože seděli s kluky ve společenské místnosti.
"To už tě Snape pustil?" Zeptal se a údiv v jeho hlase se nedal přeslechnout.
"To teď neřeš, objevila jsem, jak otestuji tvé doučovací schopnosti." Nic nenamítal a šel semnou, když jsme však scházeli do sklepení, bylo vidět, že mu dochází, že v tom bude něco víc. A když jsem otevřela dveře Snapova kabinetu, došlo mu to.
"Tak takhle jo? A to ti to Snape dovolil?"
"On tu není," řekla jsem s úsměvem a vedla ho k pultu, kde čekalo několik žab. "Tady jsou žáby a tady pokyny, jaké části máme kam dát. A abych nezapomněla, jsem ráda, že mi pomůžeš."
"Mám snad na vybranou?"
"Jistě že máš," odpověděla jsem a dala mu pusu na tvář. "Buď se můžeš nudit ve společenské místnosti, nebo tu být se mnou."
"Ty jedna vyděračko," zatvářil se naoko uraženě. "Když tu Snape vlastně není, co kdybychom se podívali do jeho šuplíků?"
"To si myslíš, že si tu schovává svůj tajný deník?" Zeptala jsem se ironicky.
"On si píše deník?" Podivil se James už po několikáté během chvíle.
"Ne, ty moje trdlo. Ale neboj, jeho šuplíky jsem už prohledala a kromě nějakých úkolů nic nenašla."
Pak jsme se konečně dali do kuchání žab, a jelikož mi to přišlo opravdu nechutné, zkusila jsem accio, ale to bohužel nefungovalo, takže nám nakonec nezbylo nic jiného, než kuchat, kuchat a kuchat. Po skoro dvou hodinách byl u pěti žab oddělen žaludek, jazyk a mozek do různých zkumavek a my mohli jít.
"Tak co, prospěl jsem?" Otázal se James při odchodu z kabinetu.
"Při čem?"
"No tohle byla přece zkouška tvého budoucího učitele."
"To si budu ještě muset rozmyslet, ale řekla bych, že neuškodí, když ti dám šanci. Když ti to udělá radost…"
"A Teddymu to udělá radost…"
"To je pravda, Teddy bude určitě moc zklamaný, asi budu vymyslet, co mu provedeme, aby mu to nebylo líto."
"Jo a málem jsem ti neřekl, že jsem rozepsal častěji tréninky na famfrtpál, jelikož příští sobotu hrajeme proti Havraspáru a výhra by se nám docela hodila."
"A to jsem se chtěla začít učit…"
"Za to já nemůžu," usmál se James omluvně.
"Ale vsadím se, že čas na naše výlety mimo Bradavice jsi tam určitě nechal."
"Zajisté," odpověděl s úsměvem od ucha k uchu. "A ještě na něco jsem zapomněl. Pojedeš na Velikonoční prázdniny domů? Táta slíbil, že nás vezme na výlet, sice odmítá říct kam, ale dovolil, že s sebou budu moc vzít, koho budu chtít."
"Tak to si ještě rozmyslím," odpověděla jsem a vydala se do pokoje, kde jsem doufala, že najdu Vik a budu si od ní moc opsat úkol na přeměňování, jelikož další úkoly nebo hodiny na víc už opravdu nepotřebuji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 22. července 2011 v 16:36 | Reagovat

Jak milé překvapení. Opravdu jsi tam přidala pár slov? Mně se to zdá straaaaašně krátké. A že si pořád stěžuješ, že tě neopravuju:  protože seděli s rukama ve společenské místnosti. :D :D :D nechceš mě s nima taky seznámit? :P

2 Lili Lili | 22. července 2011 v 17:23 | Reagovat

slov oproti poslední kapitole přibylo 300 určitě :-* a tak když to někomu posílám přes skype po větách, nesmí se pak divit :-P ruce už jsou opravený, děkuju :-* ale těch chyb tam bude určitě ještě víc :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama