26. kapitola - Pravda?

30. července 2011 v 20:39 | Lili |  Osud neexistuje
Tak už se blížíme ke konci. Nejdříve bych vás chtěla upozornit, že nemám ráda dlouhé přímé řeči a proslovy, ale občas to bez nich prostě nejde :-) Tak si kapitolu užijte a doufám, že i když na konci nebude žádné krveprolití, ani bitva, nebudete zklamaní :-)


Podařilo se mi potají proplížit se ven z Bradavic, kde na mě čekal Sírius. Navrhoval mi, ostatně jako už po několikáté, že spolu utečeme a všechno bude fajn, ale já utíkat nechtěla. Neměla jsem proč. Sice můj otec byl lord Voldemort, kterému nevadilo, když zabil pár lidí navíc, ale já věděla, že mě nezabije, přeci jen z něho bylo cítit trochu otcovské lásky. A takhle jsem alespoň mohla pomoc Brumbálovi a také získávat odvahu na to, říct Síriusovi jednu, docela podstatnou, věc.
Po tomto zápisu už v sešitě bylo jen spousty volných papírů a nic dalšího. Naštvaně jsem odnesla deník do svého pokoje a přemýšlela, co budu dělat teď. Viki zmizela neznámo kam, venku pršelo a já se během chvíle začala nudit. Rozhodla jsem se, že bych se přeci jen měla něco na NKÚ naučit, proto jsem otevřela učebnici přeměňování a začala zkoumat přeměnu středně velkých obratlovců na velké. Kouzla jsem se teoreticky naučila poměrně rychle, ale nevěděla jsem, na čem nacvičovat, proto jsem svůj chabí pokus o učení vzdala a vrátila se k zírání do blba. Věděla jsem, že jestli to takhle bude pokračovat, do května se to rozhodně nenaučím, ale mě napadlo něco lepšího.
Projít hrad a dostat se k našemu profesorovi obrany proti černé magii, by mi zabralo nanejvýš pár minut, kdybych ovšem cestou nenarazila na svého bratříčka.
"Kam se tak ženeš, málem jsi do mě strčila?" Osopil se naštvaně.
"Já jdu normálně, radši mi řekni ty, co tu vyvádíš uprostřed chodby, že by do tebe narazil každý," odsekla jsem otráveně, jelikož se mi nechtělo s ním zase hádat. Ne teď.
"Do toho ti nic není. Objevuju," řekl tajemně.
"A co prosím tě můžeš tak objevovat?"
"To je právě to tajemství," řekl s úšklebkem na tváři. "Jo, a abych nezapomněl. Sháněl tě James."
"To určitě. Kdyby mě opravdu sháněl, tak by se zašel podívat do společenské místnosti," odpověděla jsem vítězoslavně a zmizela mu z dohledu dřív, než stihl něco odpovědět. Za chvíli jsem už opravdu klepala na dveře našeho profesora.
"Ahoj Lili, pojď dál," uvítal mě Lupin. "Děje se něco?" Teď už se mi sem přijít nezdálo jako tak skvělý nápad, ale už jsem tu, tak to musím zkusit.
"No vlastně jo, ale nic vážného," řekla jsem pro jistotu, abych ho neděsila.
"Tak si sedni, chceš něco k pití nebo jídlu?"
"Ne, děkuji. Co víš o tátovi a Jessice Raddleové?" Nejdříve se zatvářil trochu udiveně, pak se však jeho výraz změnil. Vzal si židli a postavil ji naproti křeslu, do kterého jsem se mezitím posadila.
"Sírius mi říkal, že jsi mu psala a vím i to, že jsi byla u Brumbála. Nevím, co všechno ti mám říct, ale pokusím se ti odpovědět. Jessika je dcera Voldemorta, jak jistě víš a tvůj otec s ní, jako největší oblíbenec u holek na škole, chodil. Ale s ní to bylo jiné, nemuseli jsme věčně poslouchat podrobnosti o tom, co spolu dělali a buď to bylo jí, nebo i tím, že byl o něco starší, vydrželi spolu tenkrát na Síriuse rekordně dlouho. Jessika to neměla lehké a po tom, co tvůj otec odešel ze školy - byl o rok starší, se spolu museli scházet jinde. Ale ani to je nedonutilo k tomu, aby se spolu rozešli. Já si s Jessikou občas i sám povídal a byla opravdu milá. Podobala se spíš své matce, než otci. Tuším, že se chceš zeptat, co se stalo s její matkou, tu však Voldemort zabil krátce po Jessičině narození. Kazila by mu plány na to, jak, připravit Jessiku jako svého nástupce."
"Tohle tak nějak vím. Četla jsem její deníky, ale co se stalo v sedmém ročníku? Tam najednou z ničeho nic, přestala psát. Myslím, že to končí tím, jak chtěla Síriusovi říct jednu podstatnou věc."
"Nevím jistě, jestli to je opravdu ono, ale myslím si to. Jessika byla těhotná. Se Síriusem. Nejdříve to tajila, ale kdo ji znal, poznal, že něco není v pořádku. A tak se jim narodila krásná holčička, Eva. Tvůj táta byl kupodivu jako vyměněný."
"Jak jsem omdlela, tak se mi zdál sen, kde jsi byl ty, s nějakým miminem, které umělo zapálit pouhým pohledem mouchu a Danielem - synem švýcarského ministra kouzel. Bavili jste se o Adamovi a Evě, později však přišli Smrtijedi a Daniela zabili. Ty, což si odvozuju z toho, že tě tu vidím, ses dokázal přemístit pryč a nejspíš si zachránil a to dítě," shrnula jsem to, co jsem věděla, avšak tu část s fotkou na římse jsem prozatím vynechala. Lupin na mě už tak koukal skoro s otevřenou pusou a údivem v očích.
"Takže to, co mi tu tvrdíš, je pravda. Zřejmě se ti podařilo nějak záhadně přenést v čase na různá místa. To, co jsi mi tu řekla, je vše pravda a ano, to dítě přežilo a ještě stále žije. Eva byla dcera Síriuse a Jessiky, později se vdala za jednoho syna švýcarského ministra kouzel - Adama a Daniel, to je ten, kterého zabili Smrtijedi, je jeho bratr," shrnul Lupin to, co jsem už věděla. Chvíli jsem ještě přemýšlela a srovnávala si to v hlavě. Uvažovala jsem, jestli se ho mám zeptat na to, co mě už skoro pálilo v krku. Odpověď jsem znát potřebovala, i když jsem skoro nechtěla.
"Kolik má Sírius dětí?" Nakonec jsem sebrala odvahu a zeptala se ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ^^Brooke BrokenSmile<3 ^^Brooke BrokenSmile<3 | Web | 30. července 2011 v 20:42 | Reagovat

pěkný lay :-)

2 mileyfan-blog Silvinka mileyfan-blog Silvinka | Web | 30. července 2011 v 20:49 | Reagovat

Ahoj nudíš se?Tak přijď k nám na blog!U nás právě běží skvělá párty :) čím dýl zůstaneš tím lepší soutěže :))).Děkujem když přijdeš a krásný blog máš:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama