27. kapitola - Dobré ráno Růženko

3. srpna 2011 v 8:00 | Lili |  Osud neexistuje
"Tři," odpověděl Lupin klidně.
"Na krbové římse, když jsi hlídal to malé dítě, jsem viděla fotku. Byl na ní zhruba dvacetiletý kluk s holkou, která byla skoro stejná jako já. No a podle všeho se dítě, co leželo v kolébce, muselo narodit někdy v létě roku 2001."

"Lili, o tomhle by sis měla povídat spíš se Síriusem," snažil se mě zastavit Lupin.
"Takže Sírius je vlastně můj děda a Jessika babička," dokončila jsem to, na co jsem se už nějakou dobu potřebovala zeptat. Podle výrazu Remuse jsem poznala, že mám pravdu. "A Adam s Evou byli mí rodiče. Teď je tu ale ještě jedna věc, co mě zajímá. Opravdu jsem dokázala pouhým pohledem spálit mouchu?" Bylo vidět, že Lupinovy cukají koutky, ale tohle mě zajímalo opravdu hodně.
"Dokázala," přikývl.
"A proč to už teď neumím?"
"Ale umíš, jen o tom nevíš. Copak jsi to někdy zkoušela? Některé děti jako malé dokážou kouzlit rukama nebo tak jako ty, spalovat mouchy pohledem. Ale když si poprvé koupí novou hůlku, jejich moc se jakoby přesune tam. Nevím, jak bych ti to vysvětlil," zamyslel se.
"Takže jsem o tu moc přišla?" Začínala jsem si připadat zklamaná, jestliže jsem někdy zapálila pohledem mouchu, co bych mohla dokázat teď?
"Nepřišla, jen je utlumována díky hůlce. Když to budeš procvičovat a zkoušet, určitě se ti to zase povede," snažil se mě povzbudit. "Možná bys mohla zkusit zkontaktovat Jessiku, ona může prakticky kouzlit bez hůlky, jak se jí chce. Třeba by tě mohla učit."
"Fajn, tak děkuji, že jsi mi pomohl, já se půjdu učit." Když jsem si všimla Remusova překvapeného výrazu, došlo mi, co jsem řekla. "No přece na NKÚ. A někde mě prý hledá James."
"Dobře, a kdybys něco chtěla, tak za mnou klidně ještě přijď. Možná to ale neříkej Regulusovi ani Monice, nechal bych to na Síriusovi," řekl s povzbudivým úsměvem, když už jsem zavírala dveře. Avšak jsem neměla vůbec v plánu, jít se učit. Místo toho jsem zamířila ven, pryč z hradu. Šla jsem a šla, až jsem se dostala k odlehlejší straně jezera, kde nikdo nebyl a já si mohla v hlavě srovnat všechno to, co jsem už nějakou dobu tušila, ale neodvažovala se na to zeptat.
Takže můj táta je vlastně můj děda, nemám sourozence, nýbrž tetu se strejdou - což je pro mě mínus, teď se mi bude moc Regulus pořád smát. A pak mi došla ještě jedna poslední věc, když Eva byla dcera Síriuse a Jessiky a Jessika je dcera Voldemorta, já jsem něco jako jeho pravnučka.
Tak tohle jsem si před tím neodvodila. Lehla jsem si do trávy, i když byla zem ještě studená, jenže na to bylo šikovné kouzlo - ve světě kouzel jsou přece kouzla na všechno - a pozorovala jsem, jak zapadá Slunce.
Najednou jsem ucítila, jakoby na mě někdo něco položil a pak mě někdo zvedl ze země. Teď mi došlo, že jsem zřejmě, usnula. Rychle jsem otevřela oči a uviděla Jamese.
"Dobré ráno," promluvil a uličnicky se usmíval, "jestli jsi měla v plánu mrznout, tak se omlouvám, že jsem ti to překazil."
"Jak jsi mě našel?" Zeptala jsem se a až potom mi došlo, jak hloupá otázka to je.
"Máme Pobertův plánek, tady zřejmě někdo trochu prochladnul, anebo mu to po ránu tolik nemyslí," pošťuchoval mě.
"Tak tedy díky, ty můj zachránce. Nechceš mě už pustit na zem, chodit ještě umím."
"Ani ne," řekl, přesto mě však postavil na nohy a začal líbat. S radostí jsem mu polibky opětovala, ale on po chvíli přestal.
"Jestli nechceš, aby nás tu takhle našel Filche, tak radši pojď, je skoro dvanáct." Tak jestli jsem předtím byla překvapená, tak teď jsem začala uvažovat nad tím, jestli se mi to s Lupinem jen nezdálo. Ale měla jsem takové tušení, že ne. S Pobertovým plánkem jsme se dostali nepozorovaně až do společenské místnosti, kde jsem se chtěla vrátit k tomu, kde jsme předtím venku začali, ale on nechtěl.
"Teď jdi spát, nebo mě zítra ráno nebudeš mít moc ráda."
"Tak fajn," odpověděla jsem mu zklamaná. "Ale tu bundu, co jsi mi půjčil, si prozatím nechám," řekla jsem a zmizela pryč dřív, než stihl cokoliv namítnout.
Když jsem otevřela dveře do pokoje, které nám už od začátku vržou, Vik se převalila na posteli, ale spala dál. Mě se moc spát nechtělo, tak jsem si lehla do postele, s Jamesovou bundou, která voněla po něm, na sobě a hypnotizovala závěsy.
Ráno mě probudilo nějaké ťukání. Nejdříve jsem si myslela, že někdo stojí za dveřmi, ale až pak jsem uviděla sovu za oknem. Holky kupodivu spaly, tak jsem se připlížila k oknu a vzala si dopis. Netušila jsem, co by v něm mohlo být, proto, když jsem ho otevřela a uviděla, od koho je, musela jsem se snažit, abych se nerozesmála.
Čekám na tebe a svoji bundu ve společenské místnosti. Můžeme pokračovat tam, kde jsme včera skončili.
Potichu jsem se převlékla, ale jeho bundu jsem si vzala znovu na sebe. Byla kožená a mně se docela líbila, takže tu zpět jen nedostane.
"Tak přeci jen jsi přišla," řekl s úsměvem, jenže během chvíle tam vtrhli skoro všechny holky z prváku, takže jsme nakonec skončili jen u povídání.
Celý den proběhl v poklidu, jen Lupin mi po hodině připomněl, že jestli chci, tak za ním můžu kdykoliv přijít. Odpoledne jsme se s Viki rozhodly zkusit vzít její trpaslenku ven, kde jí Vik chtěla něco naučit, jenže po tom, co nám stále utíkala, jsme to vzdaly a šly dělat naší oblíbenou věc. Sedly jsme si do vstupní síně a pozorovaly holky i kluky, kteří kolem nás procházeli a hodnotily, jak vypadají a jak jsou oblečení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama