28. kapitola - Slunce vyjde každé ráno

25. srpna 2011 v 15:01 | Lili |  Osud neexistuje
Udělala jsem si pauzu na přemýšlení, při které jsem si utříbila v hlavě myšlenky, domyslela pokračování a hlavně jsem přemýšlela nad tím, co od příběhu vlastně čekám a vzniklo z toho prozatím toto pokračování :-) Sice ještě nevím jistě, jestli budu psát další rok, ale kdyby jo, tak mám takovou hrubou představu, jak by se to mohlo vyvíjet.


Z února se rychle stal březen, venku vycházelo teplé sluníčko, které krásně ozařovalo a ohřívalo Hrad, zatímco ve vnitř bylo poměrně rušno, jelikož se blížily velikonoční prázdniny, na které většina odjížděla domů.
Balila jsem si oblečení do kufru, zatímco Vik nadávala na to, co si profesoři o sobě myslí. "Tak za prvé máme prázdniny a prázdniny jsou od toho, aby si člověk odpočinul, a za druhé nám pořád připomínají, že se máme učit na NKÚ, ale to samozřejmě nejde, když nám dali tolik úkolů," lamentovala naštvaně, ale já jsem s ní souhlasila. Na zkoušky už jsem se začala učit, ale opravdu se mi nechtělo strávit celé prázdniny připravováním se do školy, ještě když jsem měla jet na výlet s Jamesem, i když mi odmítal oznámit kam. Jenže Nikol usoudila, po tom, co se s ní Snape jen tak bavil a zmínil se o mně, že dokud mi nezkontroluje všechny úkoly, nikam nepojedu.
Po době balení, která mi přišla nekonečně dlouhá, jsem přišla na to, že se mi věci nevejdou do kufru. Nikol doma používá kouzlo, které věci složí a uklidí, jenže ať jsem se snažila sebevíc, nedařilo se mi. Pak to zkusila Vik a ještě další holky z pokoje, které to považovaly za zábavu, a já skončila s kufrem, ze kterého nejenže přetékalo oblečení, ale další oblečení díky jejich kouzlům viselo po celém pokoji. Na starodávném lustru se svíčkami jsem objevila své ponožky, v závěsu kolem Vikiiné postele byl zamotaný můj svetr, na klice u okna, jehož parapet byl zaskládaný všemožnými učebnicemi, viselo mé tričko a tak bych mohla pokračovat ve výčtu celé místnosti. Nakonec se mi tam věci podařilo nacpat i po mudlovsku.
Druhý den, když jsme přijížděli vlakem na nástupiště, jsem se cítila divně. Bylo to poprvé, co jsem se netěšila na návrat domů, do domu na Grimmauldově náměstí. Se Síriusem jsem se od doby, co jsem mluvila s Lupinem, ještě neviděla a nevěděla jsem, co od něj čekat. Mrzelo mě, že mi to neřekl dřív, ale měla jsem zároveň dostatek času se nad vším zamyslet a myslím, že jsem ho dokázala pochopit, proto jsem nechtěla, aby - "Lili! Jsme tady, copak se snad chceš vrátit zpět do Bradavic?" Vytrhl mě z přemýšlení Vikiin hlas. Stála už u dveří kupé, s kufrem v jedné ruce a růžovou trpaslenkou, která ji pořád utíkala, v ruce druhé.
Rozloučila jsem se s Jamesem, kterého teď týden neuvidím a šla s Viki, jenž je dohodnutá s rodiči, že bude jednu noc u nás a pak pojede k babičce Moly Weasleyové, Regulusem a Monicou za Síriusem a Nikol, kteří už na nás čekali za přepážkou. Mé obavy se však vůbec nepotvrdili, spíše naopak. Oba se chovali naprosto normálně.
Když jsme se konečně dopravili domů, rozhodla jsem se, že na dělání úkolů budu mít celý týden, takže teď, když je tu Viki, se s tím nebudu zatěžovat, načež jsme celé odpoledne strávily v bazénu.
Během týdne, který jsem strávila učením pod přísným dohledem Nikol, mi přišel dopis od Jamese, který mi oznamoval, že si na výlet mám vzít nějaké teplejší oblečení, ale i plavky.
Po týdnu se objevil James s Harrym a Teddym u vchodových dveří, když najednou jsem uviděla nadšeného Reguluse s batohem na zádech, jak sbíhá schody - to mě mohlo napadnout, že pojede taky, když jedou všichni ostatní. Letaxem jsme se přepravili k Weaslyům, kde čekala Vik a pak společně připraveným přenášedlem doprostřed nějakého lesa. Nejdřív jsem si myslela, že se snad spletli, ale potom, co jsem uviděla Jamese, jak po mě uličnicky kouká, došlo mi, že to žádný omyl nebude.
"To jsi mi mohla říct, že jedeme stanovat," řekla jsem potichu Vik.
"Přece bych nezkazila Jamesovo překvapení," odpověděla s úsměvem a já chtěla ještě něco namítnout, jenže Harry už zjevně usoudil, že jsme na místě, protože vyndal z batohu něco, co po zvětšení vypadalo jako stan. Nejdříve jsem nechápala, jak se tam můžeme všichni vejít, ale radši jsem byla ticho, vzhledem k tomu, že jsem stanovala maximálně tak jako malá na zahradě.
"Tak jak se ti líbí překvapení?" Objevil se vedle mě James.
"Být tebou, radši moc neprovokuju, ještě jsem neviděla stan zevnitř."
"Toho už se nebojím," řekl a chtěl mě políbit, jenže nás vyrušil Harryho hlas. "Nemůžete mi vy dva jít pomoct, ve vnitř to je potřeba trochu upravit."
Vzala jsem si zase batoh s věcmi na záda a následovala Jamese do stanu, ale to, co jsem uviděla, mě překvapilo.
Vešli jsme do místnosti, která vypadala jako obývák a kuchyň v jednom, s ohništěm uprostřed, kolem kterého byly postavená křesílka. Vonělo to tu přírodou a mělo to takový ten starožitný nádech, i když stan byl zařízen moderně. Dalo se pokračovat do dalších tří místností, které byly oddělené dlouhým závěsem a sloužily jako ložnice. S Viki jsme měly pokoj s palandou, poličkami na oblečení a dvěma malými křesílky. Celkově vypadal útulně a skoro nikde nebyly stopy po tom, že spíme pod stanem a ne v normálním pokoji.
Nakonec nebylo překvapením to, že jedeme stanovat, ale to, že nás Harry vzal na turnaj v kouzelnických šachách, který se tu teď tři dny pořádá. Mě osobně šachy nikdy moc nebavily, ale pozorovat, jak se figurky navzájem mlátí a něco, co vypadá naprosto neškodně, dokáže tak snadno useknout hlavu, mě fascinovalo, už když jsem byla malá.
Život ve stanu jsem si rychle oblíbila, takže se mi potom ani nechtělo domů a zpět do školy, kde se teď všichni připravovali na NKÚ.
Do toho se James rozhodl zapojit tréninky na famfrtpál, jelikož přeci zápas proti Mrzimoru nemůžeme prohrát, ale opak se stal pravdou. Mrzimorské družstvo bylo letos daleko silnější a většina hráčů byla z šestého nebo sedmého ročníku. Ze začátku to vypadalo i docela nadějně, ale pak začal do naší branky padat jeden gól za druhým a i kdyby James chytil zlatonku, nijak moc by to nepomohlo, jelikož náskok byl už tak dost vysoký. Kluci byly po zápase mrzutí a naštvaní, tak jsme se s Viki nenápadně vytratily a po dlouhém rozhodování nakonec vytáhly učebnice a šly si dělat úkoly. Po úmorném večeru se mi podařilo vyplodit dvou stránkovou esej na formule a začít pojednání na lektvary, když Vik rozhodla, že je sobotní večer, tak přeci nebudeme sedět nad úkoly, s čímž jsem nemohla nic jiného než souhlasit. Všechny věci jsem si přesunula ze společenské místnosti do pokoje na parapet, kde se mi už začínaly kupit věci, které potřebovaly uklidit.
"Tak co jsi vymyslela?" zeptala jsem se Vik.
"To doufám, že mi poradíš. Mě nic nenapadá," odpověděla.
"No to je blbý, jelikož já spoléhala na tebe."
"A co třeba jít na procházku?"
"Kam prosím tě? Já myslela, že procházky nesnášíš."
"Něco jsem chtěla už dlouho vyzkoušet, ale bohužel k tomu potřebuji tebe," oplatila mi to, vyplázla na mě jazyk a už lovila neviditelný plášť zpod mé postele.
"Budu ti důvěřovat, tak doufám, že se dočkám zítřka." Táhla mě skoro přes půlku hradu, když jsme došly k umývárnám ufňukané Uršuly.
"Proč jdeme sem?"
"Napadlo mě, že bychom mohly vyzkoušet, jak moc jsi pravnučka Voldemorta," odpověděla Viki, které jsem o velikonočních prázdninách řekla, co jsem se dozvěděla od Lupina.
"Tak a teď zkus něco říct," řekla, když mě dovedla k jednomu z umyvadel a bylo vidět, že je zvědavá.
"Jenže tu máme takový malý problém - Harry komnatu otevřel díky tomu, že použil hadí jazyk a to já neumím."
"To vím, ale tak to alespoň nějak zkus. Prosííííím, vždyť to je přeci malá oběť pro svou nejlepší kamarádku." A tak jsem to tedy zkusila. Jenže se vůbec nic nestalo. Uršula, která byla chvíli zticha a se zájmem nás pozorovala, se rozesmála a Viki vypadala zklamaně. Ostatně i já na chvíli zadoufala, že by se mi to třeba mohlo nějak podařit.
Nakonec jsme se z umýváren přesunuly rovnou do jídelny, kde už seděli kluci stále s mučednickým výrazem na obličejích a diskutovali o změně naší taktiky.
Páťáci postupně začínali být čím dál, tím nervóznější, porovnávali, kdo se učí víc hodin, co se všechno učí a další spousty věcí. Sešit z Dějin čar a kouzel jsem si musela půjčit od o rok mladší Moniky, abych aspoň něco věděla, jelikož když mluvil starý duch Bins, bylo to ještě horší, než když Snape nadával na lektvarech. Výhodou u něj však bylo, že mě a Viki nechal sedět spolu a nějak si nevšímal, že nedáváme pozor.
Zkoušky byly rozloženy do dvou týdnů, kdy vždy dopoledne byla teoretická část a odpoledne praktická. Jako první bylo v pondělí přeměňování, v úterý formule, ve středu lektvary, ve čtvrtek obrana proti černé magii a v pátek byla výuka o černé magii. Druhý týden už byl o něco volnější, jelikož v pondělí nás čekaly zkoušky s Hagridem z péče o kouzelné tvory, v úterý bylinkářství, ve středu dějiny čar a kouzel, ve čtvrtek věštění a nakonec astronomie, z níž se dělala praktická zkouška v pátek v noci.
V pondělí ráno bylo mezi páťáky neobvyklé ticho a všichni se snažili rychle dohnat to, co ještě neuměli. Většina seděla s učebnicemi na klíně v jídelně, před nimi ležely nedotknuté snídaně a celkově vládla nervózní atmosféra. Po snídani jsme měli ještě chvíli volno, a pak jsem se znovu vrátila ve společnosti Viki do Velké síně, která vypadala naprosto jinak než normálně. Ve předu stála profesorka McGonagallová a vedle ní byly postavené velké přesýpací hodiny, které měly měřit čas zkoušky. Většinu síně zabíraly lavice pro jednoho se jmenovkami, abychom věděli, kde kdo sedí. Vypadalo to tu tak prázdně a až moc oficinálně. Už tu byla většina našich spolužáků, takže nebylo tak těžké najít, kde je ještě volné místo a kde by snad mohlo být naše jméno. Chvíli se ještě čekalo na pár opozdilců a pak před každého poslala profesorka papíry s testy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama