3. kapitola - Nový školní rok

30. září 2011 v 18:47 | Lili |  Jeden nikdy neví
Původně jsem vám tu kapitolu chtěla přidat až po návratu, ale jelikož tu je internet, tak vám posílám pozdrav z dovolené :-)

"Ty se postarej o toho kluka, my to tu skoncujeme s těma dvěma mudli," bylo poslední, co slyšel, než se mu zatmělo před očima.
*
Nevěděl už, jak dlouho tu je, jelikož pořádně nevěděl, kdy je noc, a kdy den, ale typoval, že tak týden ve sklepení strávil minimálně. Litoval toho, že si do zdi neryl každý den čárky, aby měl alespoň nějaký pojem o čase, avšak stále se měl lépe, než další dva vězni.
Od své první a jediné návštěvy u Voldemorta ho nikdo nenavštívil, jen se vždy jednou za čas objevil u mříží jeho cely chléb a trocha vody. Hoch, který byl naproti němu, na tom byl podstatně hůře. Občas mu podával část ze svého jídla, ale to bylo vše, co pro něj mohl udělat. Viděl, i přes tu tmu, že jeho oblečení je potrhané a na spoustě místech je vidět zaschlá krev, avšak hoch stále žil. Vypadalo to, že vždy skončili s mučením ve chvíli, kdy byl na pokraji smrti, pak ho oživili a slabě vyléčili pár lektvary, načež ho nechali svému osudu.
Dívku vedle něj nechávali být, avšak jednou za čas ji přivedli, když se zajímali o onoho chlapce, co byl v cele naproti. Život tu ubíhal pomalu a zdlouhavě a chlapec si už začínal myslet, že se tu z toho zblázní.
*
"Takže Rona s Hermionou bude doprovázet Bill s Fleur a o George s Fredem se postarají Molly s Arturem. Já a další bystrozoři budeme hlídkovat na Příčné, ale pochybuji o tom, že by se zrovna teď rozhodl zaútočit. I když u něj nikdy jeden neví," mluvil Moody, který organizoval obchůzky členů Fénixova Řádu a zajišťování bezpečnosti na nejfrekventovanějších a nejdůležitějších místech. "Tonksová pokud vím má službu na ministerstvu, takže zbývá Lupin s Mundungusem, kteří půjdou spolu k Mungovi. Nějaké otázky?" Přejížděl pohledem po všech přítomných, když se zastavil u Molly. V jejím výrazu bylo vidět, že má v živé paměti jejich poslední nakupování, avšak sama věděla, že kdyby svým dětem odepřela i obyčejný nákup věcí do školy, vše by jen zhoršila. Ostatně všichni se potřebovali dostat z tohoto domu. Až na Síriuse. Pro něj to bylo, podle slov Brumbála, příliš nebezpečné.
"Fajn, takže postupně vstupte do krbu, já už musím jít. A Molly, neměj strach. Dnes se nic nestane," řekl Pošuk a zmizel za dveřmi. Právě on, jindy pesimistický, myslící na to nejhorší, se vždy připraveným plánem B i C, kdyby snad někoho zabili, se právě snažil povzbudit Molly Weasleyovou. Zřejmě si svoji přezdívku Pošuk opravdu zasloužil.
Během pár minut stáli v obývacím pokoji už všichni připravení na cestu. Sírius se ani nenamáhal vyjít ze svého pokoje, i když se ho Fleur snažila nesčetněkrát přemluvit, ať ji alespoň řekne, co mu mají koupit, ignoroval ji. První do krbu vkročil pan Weasley a se slovy Děravý kotel zmizel. Ostatní ho následovali. Dostali se do hospody, kde sice už nebyly noviny s titulky Brumbál je senilní dědek a Potter lhář, ale zároveň nikdo nevypadal, že by si všiml toho, jak si volně po světě chodí Smrtijedi v čele s Voldemortem a zabíjí vše živé s nečistou krví, co jim přijde pod ruku.
A ani na Příčné ulici, nejslavnější kouzelnické ulici v celém Londýně či snad v celé Anglii, to nevypadalo jinak. Je pravdou, že lidé byli opatrnější - skoro jste nenašli nikoho, kdo by šel sám, ale že by tu byl vyloženě cítit strach nebo smutek, to se říct nedá.
A takhle dopadl ten, jenž přežil kletbu smrti. Náš vyvolený. Ten, co dokázal porazit Voldemorta. Sice už noviny nehlásaly urážlivé titulky jako mnohokrát, avšak o něm nepsaly vůbec. Zapomněly na to, co udělal. Prostě pro svět přestal existovat. A to ještě ani nikdo neřekl, že je mrtvý. Pouze ho unesl lord Voldemort, který podle většiny kouzelnického světa vůbec neexistuje.
A jak že se to vlastně stalo? Po tom, co se Harry, který zrovna trávil prázdniny s tetou a strýcem v Kvikálkově, dozvěděl z Deního věštce, že dívka, do které je zamilovaný, Ginny Weasleyová, byla unesena, vydal se ji hledat.
Přesně takovéhle pohádky se vypráví malým dětem před spaním - rytíř zabil draka, zachránil princeznu a žili spolu šťastně, s hromadou dětí, až do smrti.
Jenže takhle tomu v reálném životě není a nikdy nebude. Voldemort, jenž spoléhal na Harryho ochranářský komplex, se rozhodl unést Ginny, nastražil Smrtijedy před dům v Kvikálkově a na všechna možná místa, kde by ho mohl Harry hledat, a čekal. Čekání se mu však po chvíli vyplatilo a jeho nejvěrnější se nyní můžou pyšnit tím, že právě oni dopadli slavného Harryho Pottera.
Avšak takhle se to od nikoho nedozvíte, takovouhle, a pravdivou verzi příběhu zná jen pár lidí. Lidí kteří Harrymu byli blízcí. Pro ostatní to je buď statečný mladý hoch, který se sám postavil Smrtijedům, nebo naopak ňouma, který se kvůli záchraně světa nechá klidně zabít.
A přesně na tyto dvě části se nynější kouzelnická společnost dělila.
Hermiona kráčela vedla Rona, jenž ji držel za ruku, ke knihkupectví a za nimi šli Bill a Fleur, kteří se o něčem bavili, přičemž však nepřestali dávat pozor a rozhlížet se okolo sebe. Fred s Georgem, kteří se skoro ztratili svým rodičům, vymýšleli další ze svých vynálezů. Dávivé dortíčky už měli skoro hotové, až na jednu drobnost. Nevěděli, jak zvracení zastavit. Měli sice další sušenky, které zvracení dokázaly zastavit, ale nikdy se jim je nepodařilo spolknout. Teď však přemýšleli nad něčím složitějším. Něčím, co by mohlo i opravdu pomoc, ne jen zařídit volné dopoledne místo vyučování.
*
Eric seděl ve své cele a snažil se vymyslet způsob, jak odtud utéct. Už vyloučil všechny způsoby, které ho napadly, avšak stále doufal, že najde něco, co mu pomůže. Přeci jen sedět a zírat před sebe, nebyl zrovna nejlepší způsob zábavy.
"Neboj, Pánovi už dochází trpělivost. Ani jeden z nich tu už dlouho nebude a my zase začneme podnikat něco dalšího a zábavnějšího," slyšel hlas jednoho ze stráží, kteří je hlídali. Byla z něj cítit zahořklost, ale snad i zvrhlá radost. Už moc dobře věděl, co za akce to je. Za dobu, kterou tady strávil, byl zvyklí poslouchat, a taky se toho spoustu dozvěděl. Moc Smrtijedů sílila, avšak zatím si svoji zlost, či nudu vybíjeli na obyčejných mudlech.
"To je sice fajn. Pochopil bych, že si tu schovává Pottera, možná i tu mladou Weasleyovou, ale řekni mi, proč si tu schovává toho třetího? Jediný co vím je, že chodil do Kruvalu a je to mudlovskej šmejd," promluvil druhý strážný a Ericovi došlo, že se baví o něm.
"To ví jen Pánovi nejvěrnější, jako jsem já," zapojil se do toho bláznivý ženský hlas, který mu už byl dobře známý. "A teď uhněte, jdu pro toho vašeho mudlovského šmejda," pokračovala žena s ironií v hlase a během pár vteřin se objevila u vchodu do jeho cely.
"Tak vstávej, Pán chce znát odpověď na svoji nabídku," promluvila tentokrát na něj a už ho popoháněla ven. Eric toužil po tom ji něco odseknout, avšak v čas mu došlo, že teď je lepší být z ticha. Pocítil svoji šanci. Šanci na útěk.
*
"Rone, pospěš si, nebo nestihnete vlak!" Rozléhal se vlas paní Weasleyové v domě na Grimauldově náměstí číslo 12.
"No tak, Rone, kvůli tobě nestihneme vlak!" Ozvala se dvojčata, Fred s Georgem, unisono. Načež za chvíli uslyšeli na schodech naštvaný dupot.
"Vždyť už jdu, jen jsem nemohl najít hůlku," odpověděl jejich mladší bratr.
"Rychle, máme dvě minuty zpoždění, víte, jak tohle od Moodyho schytám?" Promluvila Tonksová, jejíž vlasy měly momentálně lehce nazrzlou barvu. "Co kdyby kvůli těm dvěma minutám někoho zabili?" Napodobila Moodyho, načež se dvojčata spolu s Ronem rozesmáli, avšak paní Weasleyová ji zpražila naštvaným pohledem. Poslední dobou se ty dvě věčně hádaly. A snad i pro to, že Tonksová se jako jedna z prvních vzpamatovala z toho, co se stalo, začínala okolo sebe šířit dobrou náladu a všechny bavila všemožnými vtípky.
"Rone, vzal sis s sebou to pyžamo, co jsem ti dala na postel?" Kontrolovala ještě poslední drobnosti Molly.
"Mami, já nejsem-," nestihl však Ron svou odpověď dokončit, jelikož mu do řeči skočila dvojčata.
"No tak, Rone, poslouchej maminku!" Provokovala a velmi se tím bavila.
"A vy dva toho taky nechte!" Okřikla je Molly a postrkovala je ke dveřím. Během půl hodiny se ocitli u vchodu na nástupiště 9 ¾ kde na ně už čekal Moody.
"Máte čtyři a půl minuty zpoždění, už jsem si myslel, že se vám něco stalo," začal je hned peskovat.
"Jéééé promiň Alastore, mě se asi zpozdili hodinky," ohradila se Tonksová.
"Ron nemohl najít ponožky," odpověděli zároveň s Tonksovou dvojčata.
"Tak a dost, musíme jít nebo vám ujede vlak a pokud vím, Tonksová má dnes službu u Munga," snažila se ji paní Weasleyová vystrnadit.
"Bohužel je změna plánu, i přes infiltrování ministerstva do Bradavic si Brumbál vybral pár členů Řádu, kteří se tam budou v přestrojení nebo v utajení střídat a hlídat to tam. Já jsem první na řadě," odpověděla Nymfadora, která se těšila na to, jak se po dlouhé době znovu sveze vlakem do školy.
*
Belatrix táhla Erica za ruku dlouhou chodbou, na jejímž konci bylo vidět světlo, avšak žádný člověk, který by mohl představovat nebezpečí.
"Tak co, už sis rozmyslel svou odpověď? Pán se na tebe moc těší," provokovala Bela. Eric si všiml drobné nepozornosti v jejím chování, vytrhl ji svoji ruku, kterou ji praštil do břicha a zároveň si vzal hůlku, jež Belatrix držela v ruce. Teď už nebylo těžké ji omráčit. Jen doufal, že nenadělali moc hluku a že sem teď nikdo nepřijde.
Dlouhou chodbou proběhl během chvilky a v dalším okamžiku se ocitl na rozcestí. Odbočkou do leva se mohl dostat do velkého sálu, kde se scházeli Smrtijedi, takže tam věděl, že nepoběží určitě, ale zbývaly mu ještě dvě na výběr. Nakonec se rozhodl pro tu nejvíce vpravo, i když moc nevěděl, proč.
Tady už neběžel, nýbrž se plížil a poslouchal, jestli neuslyší kroky okolo.
Najednou mu došlo, jak zoufalý a ve skutečnosti hloupý byl toto nápad. Sám věděl, že ze sídla plného Smrtijedů se nemá šanci dostat, ani kdyby se snažil sebevíc. A najednou uslyšel kroky. Chvíli poslouchal, schovaný v jednom výklenku, a vyčkával, až daná osoba přijde co nejblíže.
Když už poměrně drobná postava s maskou Smrtijeda a v černém plášti stála před ním, seslal na ni z ukradené hůlky mdloby na tebe, načež se s překvapeným výrazem svezla k zemi. Zvědavost mu nedala, proto ji sundal masku z obličeje a pod ní uviděl hezkou dívku s černými vlasy. Na chvíli zalitoval toho, že ji takhle napadl, ale pak si vzpomněl, v jaké je situaci. Naposledy se na ní podíval, sebral její hůlku a vyrazil směrem, kterým doufal, že se dostane ven.
*
Když Hermiona s Ronem vystoupili z vlaku, neviděli před sebou obřího Hagrida, který by svolával všechny prvňáky, nýbrž profesorku Červotočkovou, jež hlásala: "Prosím, první ročníky do řady. První ročníky sem."
"Snad se s Hagridem nic nestalo," bědovala Hermiona.
"Neboj, to by řekli i nám. Přeci jen je to náš učitel a o prázdninách jsme ho viděli," řekl Ron a vydal se směrem ke kočáru, ve kterém viděl Nevila.
Všude venku byla tma a cesta k Bradavickému hradu, i přestože všichni byli potichu, proběhla poněkud rychle. Když vstoupili do Velké síně, ani tam neviděli Hagrida, jak by seděl za stolem a mával jim. Právě naopak. Jeho místo bylo prázdné. Ale někdo v profesorském sboru přibyl. Žena s kudrnatými hnědými vlasy, staženými růžovou mašlí tak, že vypadala jako Alenka v Říši divů a s růžovým kostýmkem, který vypadal spíš sladce, než elegantně. Brzy se dozvěděli, že se jedná o paní Umbridgovou, jak řekl Brumbál, kterou sem poslalo ministerstvo.
Ještě než se začali zařazovat prvňáci, zazpíval, jak už bylo každý rok zvykem, klobouk uvítací píseň. Tentokrát, aby nebylo těch udivených výrazů málo, byla však trochu jiný, než jindy - delší a naváděla studenty, aby se bez rozdílu a bez soubojů mezi kolejemi spojili, že mají přijít těžké časy a oni budou potřebovat pomoc. Všichni byli chvíli jako opaření, když Ronovi došlo, k čemu je vlastně nabádá.
"Já se s Malfoyem a jeho blbými poskoky nikdy nespřátelím. To se radši postavím Vy-víte-komu sám!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 30. září 2011 v 20:43 | Reagovat

takže protože první komentář se ztratil budu psát druhý (byla bych tomu prvnímu vděčna kdyby si zase objevil) no a psala jsem něco o tom že že asi nebude tenhle komentář dlouhej jako ten můj nejdelší ale možná když se je spojíš tak by to šlo :D hledala jsem chyby a jedinou chybu co jsem našla byl můj imaginární hroch takže dneska si stěžovat nebudu jediný :D co semi trochu nezdálo byla tahle věta: Když vstoupili do Velké síně, ani tam neviděla Hagrida, jak by seděl za stolem a mával jim. No a chtěla jsem ti toho napsat hodně co se mi líbilo ale už jsem to nějak zapomněla :D jenom KDOOOO je sakra ta holka s černejma vlasama??? sice mě tam potěšila ale kdo to je?? nejelšpí je samozřejmě George s Fredem tak doufám že neodejdou ze školy a celej svět zachráněj jak tu naznačuješ :D omlouvám se za to že asi vůbec tenhle komentář nepochopíš :D

2 Eva Eva | 6. října 2011 v 19:01 | Reagovat

To koukáš co? :D Po třech dnech konečně komentář! :) Tak jak jinak samozřejmě úžasná kapitolka, ta holka vypadá dobře, doufám že s ní skončí :D ale taky by mě celkem zajímalo kdo to je... Jo ale mám připomínku v Alence v říši divů byly všichni moc hezký na to být Umbridgeová :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama