6. kapitola - Mé rozhodnutí

20. prosince 2011 v 12:41 | Lili |  Jeden nikdy neví
Na Hradě Zla už panoval klid a vše se vrátilo ke starému. Smrtijedi drželi hlídky jako dřív a ačkoliv Pán Zla stále zuřil, už nevypadal tak, že i pohled zabije každého, kdo se k němu přiblíží. Někteří Smrtijedi zrovna teď špehovali ministerstvo, jiní členy Fénixova Řádu či Munga, ve kterém právě byl slavný Harry Potter hlídán snad víc, než samotný ministr.
I když Voldemort zvažoval útok na nemocnici, nakonec si to rozmyslel. Věřil, že příležitostí, jak dostat toho proklatého Pottera bude ještě mnoho.


Jedna ze skupinek Smrtijedů se zrovna teď nacházela ve Skotsku, v rodině čistokrevných kouzelníků, a snažila se je přesvědčit k tomu, aby se přidali na jejich stranu. Obzvláště teď potřebovali naverbovat nové Smrtijedy, jelikož se rychle blížila válka celého kouzelnického světa. A zatím to vypadalo jako ticho před bouří.
Eric seděl, jako poslední dobou pořád, ve své cele a přemýšlel nad tím, co se za poslední dobu událo. Stále si nebyl jistý tím, jestli to, co chce udělat, je správné, ale už se rozhodl a nehodlal na tom nic měnit. Když ho to jednou napadlo, nechtěl víc váhat, protože si nebyl jist, jestli by to byl schopný znovu udělat. Proto, když uviděl postavu v černém plášti, jak stojí u jeho cely, promluvil: "Chtěl bych mluvit s Voldemortem, mám pro něj určitý návrh." Až co to dořekl, všiml si, kdo ta postava je. Byla to ona dívka s černými vlasy, kterou už jednou omráčil.
*
"Copak, hledáš nějakou společnost?" Ozvala se ironicky ona dívka, jež stála naproti němu, a vypadalo to, že má v plánu jeho celu otevřít. "Máš ale štěstí. Pán s tebou chce také mluvit a věř mi, že se na tebe moc těší," řekla a podivně se ušklíbla. V jejím obličeji byl vidět posměch a možná i pohrdání, ale když se jí podíval do očí, jež měli neobvyklou, šedivou, barvu, vypadaly jinak než její výraz. Snažila se vše zakrýt, ale viděl v nich soucit. Soucit a možná i pochopení?
Tak už si to přiznej, líbí se ti, ozval se zase ten otravný hlas v jeho hlavě.
No a co, tak se mi i třeba líbí, ale jestli sis nevšiml, ona má klíč od mé cely a v ruce drží hůlku, zatímco já si tu tak sedím a můžu čekat, jestli ji třeba nenapadne mě teď zabít.
Vzhledem k tomu, že si právě přiznal, že se ti líbí, ti říkám, abys něco začal dělat. Když na ní budeš jen koukat, nikdy ji neokouzlíš, provokovalo Ericovo druhé já.
Když jsi tak chytrej, tak mi poraď, co mám podle tebe dělat, odsekl naštvaně Eric. Nejen, že ho tyto stálé hádky nebavili, ale opravdu nevěděl, co má dělat.
Tak jí někam pozvi, navrhlo mu jeho druhé já.
Právě teď jsem zavřený u Voldyho ve sklepě, jsi si jistý tím, že to půjde?
To, co se teď chystáš udělat ti určitě pomůže dostat se odsud a pak bude příležitostí více než dost, ukončilo jejich hádku Ericovo druhé já, která nad ním zase získalo moc
"Tak co, budeš tu jen tak sedět? Docela mě zdržuješ," řekla černovláska, jež stále vedle Erica s rukama založenýma v bok.
"Vždyť už jdu," odsekl naštvaně Eric.
"A já si už myslela, že neumíš mluvit," provokovala ho jeho společnice. Eric se mezitím zvedl z podlahy a k jeho smůle zjistil, že ruka, která ho bolela už od té doby, co jeho rodinu přepadli Smrtijedi, ještě bolet nepřestala a ani nevypadala, že by to někdy měla v plánu.
"Proč jsi tak protivná?" Zeptal se najednou Eric a hned své otázky zalitoval.
"No já nevím, kdo tady, když měl tak pitomý nápad, že uteče krbek, který není ani připojený na letaxovou síť, koho odzbrojil. Kvůli tobě jsem se bouchla do hlavy. A kvůli tobě Voldemort včetně mých rodičů pěkně zuřil," ukončila svoji řeč dívka.
"A kdo jsou tvoji rodiče?" Nepřestával vyzvídat Eric.
"Do toho ti vůbec nic není," odsekla mu naštvaně. "A přidej, nemám v plánu tu strávit celý den." Mezitím se dostali ze sklepení a pokračovali v cestě jednou z mnoha chodeb. "A abych nezapomněla. Opovaž se pokusit utéct, Ericu." Po prvé použila jeho jméno a jemu se líbilo, jak v jejím podání zní.
"Když už znáš moje jméno, mohla bys mi říct to tvé," nechtěl se Eric vzdát své naděje, že se od ní něco dozví.
"To tě vůbec nemusí zajímat. Znát ho nepotřebuješ. A co vlastně chceš našemu Pánovi tak důležitého, že ho potřebuješ osobně?" Zeptala se ho opovržlivě.
"Rozhodl jsem se mu odpovědět na jeho nabídku," odpověděl Eric. Všiml si záblesku údivu v jejím obličeji, ale už radši nic neříkal. Chvíli šli dál v tichosti. Chodby byly všechny skoro stejné, kamenné, studené a skoro se bál, kdy na něj ze stropu spadne nějaký pavouk či mu pod nohami proběhne myš. Když tak pozoroval tu chodbu, přišlo mu divné, že si nikdy nevšiml, že je bez oken, když mu něco došlo.
"Ty nemáš strach, že ti uteču?" Nedokázal si odpustit uštěpačnou poznámku.
"Ani ne, věřím ti," odpověděla mu v klidu.
"Ty jsi Smrtijedka a budeš mi tady tvrdit, že mi věříš?"
*
"Ginny, holčičko, jak ti je?" Promluvila potichu paní Weasleyová na svoji dceru, když si všimla, že otevřela oči. Ron, jež seděl vedle ní, hned přiskočil k Ginnině posteli. Byli tu sami dva, jelikož před chvílí se jim podařilo přemluvit Harryho, aby si šel na chvíli odpočinout a Hermiona šla pro jistotu s ním.
"Mami, Rone," ozval se slabý hlas Ginny. Připadala si unavená a celé tělo jí bolelo, avšak byla ráda, že je vidí a že je konečně doma. Skoro už si myslela, že se z Voldemortova hradu nedostanou, ale nebyla na Harryho naštvaná, že neprozradil tajemství Řádu. Chápala ho.
"Potřebuješ něco? Mám ti něco podat? Počkej, zavolám ošetřovatelku," začala se hned starat Molly, jak už u ní bylo zvykem. O svoji dceru měla takový strach. Připadala si, že selhala. Že nedokázala udržet své děti v bezpečí. A když jí tu teď viděla, tak slabou, nemocnou, ale zdravou, potřebovala ji to vše vynahradit. Musela se o ni postarat. Pomoc jí.
"Mami, já jsem v pohodě. Jen vodu, prosím," řekla Ginny a pokusila se o úsměv, čímž chtěla dodat svým slov na pravdě, ale moc se jí to nedařilo.
*

"Tak jestli by ti bylo příjemnější, kdybys měl svázané ruce, tak to klidně udělám," řekla jízlivě, načež se Eric od ní odvrátil a pokračoval potichu dál. "To se dalo čekat," podotkla nakonec. Zbytek cesty tmavými chodbami uběhl poměrně rychle, už ani jeden z nich nepromluvil, avšak černovlasá dívka si pohrávala s úsměvem.
Brzy se dostali do vyššího patra, kde už potkávali různé další Smrtijedy, jež se za nimi otáčeli, nebo si alespoň prohlíželi Erica.
"Hej, Em, dávej si na něj pozor, ať ti neuteče," potkali cestou nějakého mladšího Smrtijeda, kterému se černovláska zjevně také líbila.
"Já si poradím sama," odsekla mu, ale přitom se smála.
"Takže, řekl bych, že už vím, jak se jmenuješ, Emily," provokoval Eric.
"To je fajn, ale k ničemu ti to nepomůže. Pán už na tebe čeká," řekla a otevřela dveře do jedné z místností.
*
"Tati, máma ti vzkazuje, že se Ginny probrala," objevila se Ronova hlava najednou v krbu na Grimmauldově náměstí 12. V kuchyni seděl Sírius, Artur Weasly, dvojčata, Remus Lupin a Nymfadora Tonksová, jež zrovna zaujatě o něčem diskutovali, proto se někteří i lekli, když uslyšeli rámus v krbu. Avšak když uslyšeli zprávu od Rona, mohli se skoro přetrhnout, kdo se první přemístí.
"A s vámi dvěma," promluvil pan Weasley k Fredovi a Georgovi, "si to ještě vyřídím."
"Ale tati, vždyť jsme zachránili Ginny a Harryho," oponoval mu Fred.
"Ale také vás mohli chytit a co bychom potom dělali? Dokážete si představit, jak by se vaše maminka cítila? Teď už dost. Už o tom nechci slyšet ani slovo, později si ještě promluvíme," dokončil své kázání pak Weasley, načež George šťouchl do Freda a z jeho výrazu se dalo poznat, že něco vymyslel.
Postupně se všichni přemístili, až v domě zbyl jen Remus se Síriusem, který z toho nebyl moc nadšený.
"Já vím, že tě to štve, že tu musíš trčet, Námesíčníku," chlácholil ho Remus. "Ale Harry se brzy vrátí a uvidíte se spolu. Hlavní je, že jsou všichni v pořádku."
"Sakra já to vím! Ale ty tu nemusíš sedět a čekat, až si na tebe vzpomenou!" Nadával Sírius.
"Tuhle diskuzi už jsme vedli mnohokrát. Víš přeci, že když vyjdeš ven, chytne tě buď ministerstvo nebo Smrtijedi," snažil se ho uklidnit Remus Lupin, který vždy své tři kamarády držel trošku při zemi. Ale čím byli starší, tím horší to pro něj bylo. Sírius byl člověk, který potřeboval pozornost, který nevydržel jen tak sedět a musel něco dělat. A teď, radši než aby se s Remusem hádal, se rozhodl odejít na půdu, kde stále schovával svého hypogryfa, Klofana, jehož přítomnost ho vždy uklidňovala.
Už kolikrát uvažoval, že by na něm odletěl. Jen si sedl na jeho hřbet a letěli by. Někam pryč, daleko, kde by ho nikdo neznal, pryč od toho všeho. Ale on nepatřil mezi lidi, kteří se vzdávali nebo utíkali. On se tu rozhodl zůstat a bojovat. Bojovat za to všechno, za co už řadu let bojovala a za co umřel jeden z jeho nejlepších přátel.
A také tu byl jeden člověk, kvůli kterému musel zůstat. Harry. Nemohl ho tu nechat samotného a i když měl Harry okolo sebe spousty dobrých přátel, které ho podporovali a stáli za ním, nedokázal by ho tu nikdy nechat. Užíral by se, kdyby nevěděl, co se s ním děje. Jestli stále žije.
Pohladil Klofana a hodil mu krvavý kus masa.
*
Harry Potter se probudil v bílém pokoji. Když otevřel oči, jediné, co uviděl, byl bílý strom a on si pomyslel, že se snad ocitl v nebi. Že už je po všem. Že Voldemortovi došla trpělivost a že ho zabil. Jenže z venku slyšel hlasy a pak si uvědomil, že leží v nemocničním pokoji.
Vzpomněl si, jak ho donutili jít si lehnout a pak do něj nalili spousty hnusných lektvarů, po kterých okamžitě usnul. Teď si připadal otupělý a omámený. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, ale nenašel v nich nic zajímavého. Okno bylo mírně pootevřené a venku pršelo. Bílé zdi ho nijak výrazně nezaujaly, a vedle jeho postele si všiml své kamarádky a spolužačky, Hermiony Grangerové, jež tam seděla a se zamyšleným výrazem ho pozorovala.
*
Hermiona, po tom, co Harry konečně usnul, se byla na chvíli podívat na Ginny. Stále ještě ležela v bezvědomí na posteli a tak se vrátila do zpět do pokoje ke spícímu Harrymu. Přemýšlela nad tím vším, co se stalo, ale i nad tím, co je ještě čeká. Bála se. O sebe, svoje rodiče, přátele, o všechny, ale jedno věděla jistě. Nikdy v tom Harryho nenechá samotného.
Teď ho pozorovala, jak se probral. Chtěla mu dát chvíli čas. Věděla, že až bude chtít, ozve se jí. Ale jak ho tak zkoumala a pozorovala, něco na jeho výraze se jí nelíbilo. Bylo vidět, že zestárl a změnil se, avšak to, jak se tvářil, nevěstilo nic dobrého.
"Co Ginny?" Po delší době mlčení nakonec Harry promluvil. Hermioně se ulevilo, i když by byla radši, kdyby si její kamarád na chvíli odpočinul.
"Před chvílí se probral, neboj, bude v pořádku," řekla, když viděla, jak vstává z postele, ale ani tak se ho nesnažila v pokoji držet násilím. Jen doufala, že bystrozorové nepustili dovnitř nikoho z novinářů.
*
"Rád tě zase vidím, Ericu," promluvil Voldemort, sedící v křesle uprostřed místnosti. "Emily, nech nás prosím o samotě," obrátil se na dívku stojící vedle Erica, která se poklonila a odešla.
"Doufám, že už ses rozhodl. Já čekání nemám rád," řekl Pán Zla a hrozivě se usmál. Eric si všiml, že místnost, ve které jsou, je hodně podobná jídelně v Kruvalu, ale nic neřekl. Snažil se dodat si odvahu a cítil, jak se mu Voldemort přehrabuje v hlavě. Ale nechal ho. Ostatně s tím, že si ho bude chtít prověřit, počítal.
Stále si však nebyl úplně jistý svým rozhodnutím. Radši, než aby nad tím vším znovu přemýšlel, zkoumal stěny z kamene a ozdobné obložení okolo velkých oken. Místnost byla tak velká, s vysokým stropem, že jak stál sám uprostřed, připadal si divně a hlavně nevěděl, odkud, kdy a kdo vyskočí, aby mu něco udělal. Z přemýšlení ho však vytrhl hrozivý hlas Pána Zla.
"Stále ještě čekám na tvoji odpověď." Eric měl chuť mu něco odseknout, ale naštěstí si to rozmyslel.
"Chtěl bych se stát vaším věrným služebníkem," řekl a poklekl před něj, jako to viděl u ostatních Smrtijedů. I když se mu to nelíbilo a nechtěl nikoho poslouchat a být jeho loutkou, nechtěl zároveň patřit k tomu prohnilému Řádu. Bylo mu jasné, že jeho život se úplně změní. Nevěděl, kde teď bude bydlet, kam bude chodit do školy nebo co s ním bude dál. Ale to bylo to poslední, co ho teď zajímalo. Radši bude služebníkem Voldemorta, než aby pomáhal tomu zatracenému Potterovi. Tomu klukovi, který je pro všechny ten dokonalý, všichni ho tak zbožňují kvůli tomu, co všechno musel obětovat, ale přitom je spíš pravda, že kvůli němu akorát všichni v jeho okolí umírají.
To ti tak někdo uvěří, že se k Voldymu přidáváš jen kvůli nenávisti k slavnému Harry Potterovi. Není to náhodou proto, že tu mají hezký holky? Ozval se Ericův druhý hlas, jež byl však okamžitě zapuzen. Přeci jen nepotřeboval, aby Voldemort věděl úplně o všem.
"Výborně," zasmál se Voldemort. "Já bohužel nemám čas na stálé vybavování se s tebou. Belo!" Zakřičel a Eric se nejdříve lekl, než si uvědomil, že Pán Zla volá jednu ze svých služebnic. Otevřeli se dveře, do kterých vstoupila Emily s nějakým mužem a Smrtijedkou Belatrix, které už jednou utekl. "Pán tady změnil názor, postarej se o něj."
Eric se zděsil, co na něj vymysleli a o co se má kdo postarat, ale doufal, že kdyby ho chtěli zabít, už by byl dávno mrtvý. A také si všiml rychlého úsměvu, který se objevil na tváři Emily, avšak hned zase zmizel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 20. prosince 2011 v 15:54 | Reagovat

Tak druhý komentář už asi bude kratší, ale já už si opravdu nepamatuju na všechny ty blbosti co jsem psala, jen doufám, že internet znovu nevypadne. Jsem ráda, že zase přibyla jedna kapitola dřív než po měsíci :P asi bys měla bejt častějc nemocná. Až na pár chyv jako že eric si povšimnulA že ostatní smrtijedi před voldemortem klekaj a když voldemort řiká že nemá rád čekání tak o sobě mluví ve třetí osobě, jinak je to samozřejmě super. Doufám, že se nenaštveš když ti v tom hledám chyby, ale ty jsi to chtěla :P . Jo a taky se mi nelíběj ty tvoje odstavce už se těšim že se dozvim něco dalšího o Emily (no aspon to jméno)a ona se tam najenou probouzí Ginny, i když jsem ráda, že se uzdravila. Mimochodem Eric je nějakej chytrej, že z oslovení Em, kterýho jsem si ani nevšimla :D on odvodí, že je to Emily já bych to spíš typla na Emmu... jinak samozřejmě se těšim co zas Fred s Georgem vymysleli a doufám, že se jim nic nestane. A miluju rozhovory mezi Ericem a Ericem, ty jsou úplně nejlepší: nebo je to proto, že tu maj hezký holky?" :D :D

2 Lili Lili | Web | 20. prosince 2011 v 16:18 | Reagovat

děkuji za tak dlouhý, čím delší píšu kapitoly, tak tím delší jsou i komentáře :-*
za ty chyby opravdu naštvaná nejsem, vždyť jsem to po tobě chtěla už několikrát :D a to víš, Eric musí být jako hlavní postava ten nejchytřejší... a jsem ráda, že už to je Emily a ne ta černá holka :-P
možná, když máma přežije, že se mi nechce uklízet v pokoji, se mi podaří napsat ještě jednu kapitolu do Vánoce
PS ty mi teda přeješ věci, být nemocná :-P

3 wiik wiik | 20. prosince 2011 v 18:42 | Reagovat

Jako kdybys nechtěla bejt nemocná, já tě mám prokouknutou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama