7. kapitola - Změna

3. ledna 2012 v 18:44 | Lili |  Osud neexistuje
Tak je tu další kapitola. Doufám, že jste si užili Vánoce a přeji hodně štěstí do Nového roku :-)

*
Vhodil letax do krbu a se slovy Grimmauldovo náměstí 12 zmizel. Sice nikdo nebyl z jeho rozhodnutí moc nadšený, ale lékaři řekli, že je v pořádku a on nechtěl v nemocnici zůstávat o nic déle, než bylo nutné. Hermiona s Ronem se nabídli, že půjdou s ním, ale nakonec je přemluvil, aby radši zůstali s Ginny.
Během pár vteřin se objevil v domě svého kmotra. Když se podíval okolo sebe, všiml si, že se téměř nic nezměnilo. Jídelna vypadala pořád stejně, možná trochu více uklizeně, a když vyšel na chodbu, naskytl se mu pohled na zakrytý obraz paní Blackové. Přišlo mu divné, že tu nikdo není a tak se rozhodl jít prozkoumat dům.
*
Matka nebyla příliš nadšená z Pánova rozhodnutí, pomyslela si Emily, když se objevila se svým otcem po boku u jejich domu. Přestože letos nastoupila do pátého ročníku v Bradavicích, do školy nyní nemusela. Pro profesory byla nemocná, ale ve skutečnosti ji nechávali na Hradě právě kvůli Ericovi. Původně jí přišel hloupý a až příliš podobný Potterovi, ale teď, si nebyla vůbec jistá tím, co si o něm má myslet. Ošklivý nebyl, ale ona stále nevěřila tomu, že je tak oddaný Pánovi Zla. Ostatně tomu nevěřil ani Pán, proto se rozhodl uspořádat tu zkoušku, než mu řekne všechno. A i když si to nechtěla přiznat, měla o něj strach. Kdyby projevil jen malý nesouhlas, byl by okamžitě mrtvý.
"Emily, budeš tam ještě dlouho stát?" Uslyšela netrpělivý hlas svého otce z domu. Úplně zapomněla na to, že tu je taky a pro jistotu své myšlenky uklidila hluboko do mysli. I když to byli její rodiče, nemohla si být nikdy jistá.
"Matka se vrátí za chvíli, zatím si připrav věci do školy, zítra odjíždíš. Myslím, že svůj úkol si splnila a je čas dát přednost Brumbálovu vzdělávání," řekl a byl slyšet posměch z jeho hlasu při zmínce Brumbálova jména. Dalo se očekávat, že se bude muset brzy vrátit do školy, ale nějak moc jí to nevadilo. Byla úleva jednou za čas uniknout matčině vlivu, všem přihlouplým pravidlům a neustálé kontrole, které jí začínala vadit čím dál, tím více.
U vchodových dveří, které otec nechal otevřené, se krčil malý skřítek. Nikdy je neměla moc ráda, ale zároveň jí jich bylo líto. Prošla vstupní halou k mohutným schodům, po jejichž stranách byly svíce. Vyšla nahoru a hned první dveře vedly do jejího pokoje, který se skládal z vlastní koupelny, poměrně rozsáhlé knihovny a balkónu, kde ráda trávila čas. Z pod postele vytáhla velký kufr, otevřela skříň a začala tam házet věci, které by se jí mohly hodit. Po rozhodování mezi jednou a druhou minisukní si nakonec zabalila obě, i když dopředu tušila, že si nejspíš nevezme ani jednu. Když měla zabalené všechno oblečení, čekala ji ta těžší část - a to objevit v pokoji seznam s učebnicemi, které potřebuje. Kdyby chtěla, mohla si zavolat skřítky, ale přeci je nebude pořád otravovat. Přestože si myslela, že najít seznam bude nejtěžší úkol, spletla se. Matka jí potřebně knihy už dávno nakoupila a uklidila je do knihovny, jenže jako by to udělala naschvál, každá byla v jiné poličce, takže když si konečně lehla do postele, už se jí nechtělo nic dělat.
*
Severus Snape seděl nad prvními testy prváků a nestačil se divit. Nejen že někteří skoro ani netuší, co pojem lektvar znamená, ale ta drzost, když mu je přirovnávají k nějakým blbostem z mudlovských pohádek ho přímo dostávala. Samozřejmě, že se tu pár nadanějších našlo, ale jako vždy, to byla menšina a on musel trávit tolik času se studenty, kteří měli místo mozku piliny, kotlíky jim neustále vybuchovali a jen v hodinách vyrušovali či ho otravovali hloupými dotazy.
Sám stále pochyboval nad tím, jestli byl opravdu dobrý nápad přistoupit na to, co Brumbál navrhl, stát se dvojitým špehem a muset stále toto všechno podstupovat. Přetvařovat se před Pánem Zla, učit na této škole a věčně zachraňovat toho zatraceného Pottera. Potter. Přislíbil, že se o něj postará, ale ten kluk se stále dostává do nějakých potíží a on aby to řešil. Když pomáhal z jeho záchranou naposledy a uklízel stopy po tom, že on s tím měl něco společného, skoro ho chytili. A to by potom litoval toho všeho ještě víc, než teď.
A nejhorší na tom všem bylo, že on s věčným zachraňováním Potterova života nemohl přestat. Přestože měl jméno člověka, který ho věčně trápil, přestože vypadal jako on, přestože i jeho chování a nadutost byly skoro stejné, stále v něm viděl Lilly. Ty oči. Ano, ty oči, o kterých všichni mluvili, byly opravdu Lilly a ta jeho obětavost a potřeba všechny zachraňovat, to po Potterovi nezdědil určitě. A přestože právě toto ho nejvíce krát dostalo do potíží, byla to jedna z mála věcí, díky kterým ho ještě úplně neodsoudil.
A to přestože byl na lektvary úplně hloupý.
*
Harry otevřel poslední dveře domu na Grimmauldově náměstí, které ještě neprozkoumal, protože nepočítal s tím, že by tam někdo mohl být. A pěkně se spletl. Sírius seděl v křesle u okna a zadumaně se četl nějakou knihu, když ho vyrušil rámus. Zvedl oči a před sebou spatřil svého kmotřence.
"Harry Potter," řekl a s nadšením vstal z křesla, aby ho mohl obejmout. Knihu, kterou mezitím četl, schoval pod polštář a během chvíle už oba šli do kuchyně.
Harryho zajímalo, co četl, ale teď se ho na to neptal. Měli jen den spolu, než bude muset zpět do Bradavic a tak si to chtěl užít.
*
Ginny ležela na posteli a četla si knihu, když někdo rozrazil dveře, načež se jí naskytl pohled na dva vysoké kluky, se zrzavými vlasy a úsměvy od ucha k uchu.
"Frede, Georgi!" Zvolala nadšeně a už chtěla vstát, když jí George zastavil.
"V klidu, sestřičko, před pár dny jsem tě odnášel v náručí a ty už bys chtěla běhat?" Posmíval se jí, zatímco jim Fred přisunul židle k její posteli.
"Tak už mi to řekněte, jak jste nás odtamtud dostali," prosila je Ginny.
"Ty jsi nějaká nedočkavá, asi bychom radši měli jít, prý máš být v klidu," provokoval ji tentokrát Fred, ale prosícímu výrazu Ginny téměř nikdy nedokázal odolat.
"Takže ve skutečnosti to bylo úplně jednoduché, až na to, že jsme o pomoc museli požádat toho prašivého netopýra," začal s vysvětlováním George.
"Snape vám pomohl?" Podivila se Ginny.
"Neskákej nám do řeči, sestřičko," napomenul ji Fred a pokračoval. "Voldemort tak moc zbožňuje svoje kouzla, že si sídlo brání před cizími vetřelci zaklínadlem, jež nepustí nikoho, kdo nemá znamení zla. Kouzlem jsme to ani nezkoušeli, protože bylo jasné, že to by nešlo, ale mudlové mají takový chytrý vynález, henna, což je barva, se kterou si můžeš namalovat cokoliv, a po čase se to samo smyje. S tím Voldy nepočítal a kouzlo nás díky tomuhle obrázku v klidu pustilo." Když viděli Ginnyn výraz, nemohli si odpustit ještě takovou drobnost, a proto vyhrnuli rukávy na levých rukách, na kterých byly vidět zbytky znamení zla.
"A na co jste teda potřebovali netopýra?" Ptala se dál zvědavá Ginny, i když stále úplně nechápala, jak to dokázali.
"No ten nás tam musel přemístit a pak nám pomoc zpět, jelikož jsme nevěděli, kde má Voldemort sídlo," dokončil vítězoslavně vyprávění Fred."
"No, ale teď se za nás musíš přimluvit u mamky. Je pěkně naštvaná," dodal ještě George chvíli před tím, než do pokoje vkročila Molly Weasleyová.
*
"Abys věděl, tak já ti nevěřím, ale Pán chce, abych se o tebe postarala," promluvila Belatrix později v domě jejího muže k Ericovi. "Jsi ještě moc mladý na to, aby ses stal Smrtijedem. Zatím se sejdeš s Brumbálem, pro kterého budeš mít připravenou falešnou historku. Řekneš mu, že se ti podařilo utéct ve zmatku po Potterově zmizení," pokračovala a tvářila se při tom poměrně naštvaně.
"A co když mi neuvěří?" Podivil se Eric.
"To už nebude náš problém. Jak jsem slyšela, v Nitrobraně jsi výborný, tak si budeš muset poradit. A teď už mlč, nebudu nic opakovat," odsekla. "Řekneš, že si se nějakou dobu skrýval, ale jelikož jsou ti mudlové mrtví, nemáš kam jít a tak se chce přihlásit do Bradavic," dokončila vysvětlování a její výraz se měnil ve vítězoslavný, až Erica napadlo, jestli to nevymýšlela ona sama. "Máš čtyři dny čas, mezitím si tu přečteš nějaké knihy. Všechny zprávy do školy ti budu posílat přes moji dceru."
"A jak já mám vědět, že bude Voldem-," neuvědomil si, že už by jeho jméno neměl tak v klidu vyslovovat.
"Neříkej to jméno! Je to Pán Zla!" Zavřeštěla Bella. Eric měl nutkání protočit oči, ale přeci jen se radiš rozhodl nic nedělat.
"No dobře, a jak mám teda vědět, že Pán Zla nezmění za pár let názor? Nebo co kdybych ho změnil já?" Napadlo ho najednou. Tak nějak počítal, že se Smrtijedem bude moc stát okamžitě.
"Na tak pitomé otázky nemám čas. Kdo Pána zradí, zaslouží si trest. A teď už padej," vyhazovala ho pryč z místnosti, která se jen stěží mohla nazývat kanceláří. "Málem bych zapomněla. Dávej si pozor na to, co děláš, žádný mudlovský šmejd se nebude tahat s Emily."
"Já nejsem žád-," chtěl něco namítnout, ale bláznivý výraz v Bellyně tváři mu napověděl, že přesně na tohle čekala. Radši za sebou rychle zavřel dveře.
Jeden skřítek ho zavedl do jeho pokoje a druhý mu přinesl tři tlusté knihy, které byly plné černé magie.
Tak to se tu opravdu nebudu nudit, pomyslel si trpce, když otevřel první z knih. Než se stihl začíst, ozvalo se prásk a znovu se u něj objevil skřítek.
"Paní vás volá na večeři, Pane," pokonil se a zmizel. Erica tento přístup skřítků štval, ale chápal, proč se takhle chovají, když je jejich paní Belatrix. Cestou do jídelny se skoro ztratil, a když už konečně vešel do správné místnosti, všichni už seděli u stolu. Sedl si na jediné volné místo a během chvíle jim skřítci začali nosit jídlo.
V jídelně panovalo nepříjemné ticho, které se mu nelíbilo, ale víc divné mu přišlo, že si ho Emily ani nevšimla. Po večeři jim Belatrix s Rudolfusem oznámili, že odchází pryč a tak se Eric vrátil do svého pokoje a ponořil se do první z knih. Nebavilo ho to, ale kouzla ho zajímala. Jediné, co mu vadilo, bylo, že je tu nemohl vyzkoušet.
"Můžu dál?" Ozval se hlas u dveří a on uviděl tvář Emily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wiik wiik | 3. ledna 2012 v 21:09 | Reagovat

Velmi povedená kapitola tak povedená, že jsem tam ani žádnou chybu nenašla :D protože mě vysílala zlá ročníkovka asi bude tenhle komentář trochu kratší - přeci jenom dvě eseje za den nezvládám :D no ale nemůžu si odpustit pochvalným komentář na George a Freda fakt dobře to vymysleli, no dobře ty jsi to taky dobře vymyslela, to by mě opravdu nenapadlo. A potom to druhé překvapení s Emily, že je dcera Belatrix jsem fakt nečekala jenom je teda na svůj původ :d dost hodná, ale to má určitě nějaká důvod. A ukončovat takhle kapitolu, to doufám znamená, že další bude hned zejtra :P

2 povidky-lily povidky-lily | Web | 12. ledna 2013 v 14:56 | Reagovat

Pěkná kapitola. :-)

3 Lucy-čka Lucy-čka | 6. července 2013 v 14:08 | Reagovat

A kdy bude další kapitola?

4 MaikelS MaikelS | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:26 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

5 FelixV FelixV | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:10 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama